Pravidlo 17

34

Znáte ten pocit, když něco uděláte a jste si jisti, že jste udělali tu správnou věc? Ano? A znáte ten pocit, když pak později začínáte pochybovat, jestli jste doopravdy udělali správnou věc, nebo ne?

Pokud ano, asi si dokážete živě představit, co se odehrávalo ve Frédovi...

Zprvu byl přesvědčen, že učinil dobře. Později ale začal pochybovat. Přemýšlel a pochyboval a přemýšlel a pochyboval.

Dostal se i do fáze, kdy si nebyl vůbec ničím jistý. To bylo v tu chvíli, kdy se dozvěděl, že Ben pomohl sousedovi v útěku a že ho za to odsoudili k smrti.

V tu chvíli si nebyl ničím jistý...

Vygradovalo to okamžikem, kdy na Ernis a Rena, jeho nejbližší přátele, vydali zatykač. V tu chvíli doopravdy netušil, jestli neudělal koninu.

A pak, když zatkli i učitele jeho semináře, se ty pomyslné ručičky vah začaly převažovat. Teď už nepřemýšlel, jestli neudělal koninu. Teď už v to jen doufal.

Uběhly necelé tři týdny, nejdivnější tři týdny v jeho životě. S nikým se moc nebavil, pochyboval o sobě a přemýšlel, jak to všechno napravit.

Ale uvědomoval si, že tohle moc napravit nejde a že pro to snad ani neexistuje omluva. Byl z toho zdrcený...

Hodně času teď trávil se svou rodinou, s rodiči a mladší sestrou Sophií. Ale ani ti nedokázali odlehčit jeho utrpení a výčitkám.

Rád by pomohl. Rád by svou chybu napravil... Ale nevěděl jak.

Ben byl zavřený. Učitel semináře taky...

A kde byla Ernis nebo Reno, to nevěděl...

Zrovna procházel městem, mířil do obchodu na nákup, když spatřil to, co by ho ani nenapadlo.

Zhruba dvacet metrů od něj byl Ben. Ano, Ben!

Měl na sobě vězeňské šaty a vypadal docela vyhuble a unaveně. Rozhodně nebyl ve své kůži.

Bylo naprosto jasné, odkud právě šel. No, spíš běžel.

„Bene!" zavolal na něj.

Chlapec na jeho zavolání zareagoval hned. Otočil se a rovněž překvapeně pohlédl před sebe. Fréda by tam rozhodně nečekal.

Přesto vykročil jeho směrem. Možná to byl risk, ale v jeho situaci to mohl být spíše zisk. Už neměl moc co ztratit.

„Pojď." mávl rukou onen blonďák, díky kterému se toho tolik slušně řečeno pokazilo.

Ben ho následoval. Rychlými kroky se pokusili co nejrychleji a pokud možno nenápadně zmizet z města.

„Kolikátého je?" tázal se s obavami během chůze ještě nedávno vězeň.

„Osmadvacátého." odpověděl mu druhý chlapec.

Na to ten první zaklel. To překvapilo toho druhého, který se hned pídil po příčině.

„Zítra už je úplněk." odpověděl mu touto větou, za kterou spustil sérii nadávek.

Po této větě, ani po nadávkách nebyl Frédo o nic moudřejší, a tak se zeptal znovu: „Co to znamená?"

„Zítra o půlnoci Ernis asi zpečetí Pravidlo 17. Udělá přesný opak, než ona sama chce." vysvětlil mu Ben.

Následně Frédovi odpověděl ještě na pár otázek. Než došli k jeho domu, věděl už vše a celou situaci chápal.

Uvědomoval si závažnost toho všeho, co se kolem něj dělo.

Ale po přívalu nových informací mu taky došlo, že díky němu nechytli nevinného. Chytli Filipa, ale ten byl doopravdy tím špatným.

Takže vlastně udělal i dobrou věc. I když to tak v tu chvíli ani nevypadalo...

Stále ale platilo, že jeho čin pomohl rozjet ten řetězec událostí, který se na ně řítil.

Přesto všechno byl rád, že neudělal tak velkou špatnost a koninu, jak si sám ještě před hodinou myslel.

„Nikdo teď není doma, pojď se mnou dovnitř. Převlečem tě. V tomhle bys byl nápadnej." instruoval Bena a vedl ho do domu.

Benovi poskytl nějaké oblečení a sám mezitím šel vytáhnout kola. Budou je totiž potřebovat.

Do Faschovického lesa je to celkem daleko. A neměli na to dost času. Bez kol by to určitě nezvládli.

Jakmile se Ben převlékl, zabalili do batohu pár důležitých věcí, pořádně se najedli a vyrazili.

Nastal čas, aby Ernis překazili její plány a zabránili jí udělat tu největší pitomost v jejím životě.

Ahoj.
Frédo je zpátky! Dá se mu ale věřit?
Co si o jeho návratu myslíte?