Vodní drakobijec

jejich plány

Probudila jsem se na podlaze. Hrozně mě bolela hlava. Snažila jsem se vzpomenout co se stalo. Gray sundal klíč a někdo rozsvítil. Pak jsem ucítil plyn, chtělo se mi spát. Akorát že mě někdo vzal po hlavě.
Zamrkala jsem a trochu se rozhlédla. Zase jsem si udělala z vody svítící rukavici. Byla jsem v jedné z kobek. Přiblížila jsem se blíž k mříži a když se jí dotkla, rychle jsem ucukla. Dostala jsem ránu. Rozkoukala jsem mžiky před očima a trochu se rozientovala.
,,Je tu někdo?" Zavolala jsem do tmy.
,,Stále stejný složení." Ozval se Sting někde na levo odemě.
,,Akorát jsme přibily my dva." Zaznělo hned vedle mě.
,,Gajeeli ty si tu taky?" Vyjekla jsem.
,,Trochu ti to ulehčím, pamatuješ na sklep? Jsme tu všichni drakobijci." Promluvila Mel. Zase? Do čeho jsme se to zase dostali?
,,Wendy jsi v pořádku?" Zajímala jsem se.
,,Ano!" Zaznělo slabě.
No tak počkat! Došlo mi.
,,On je tu i Natsu?" Zaječela jsem.
,,Nedělej si planý naděje." Zavrčel Sting. Takže není. Ale on nemůže být mrtvý. Prostě nesmí!
,,Musíme se odsud dostat!" Prohlásila jsem, ,,nevíte kde jsou ostatní?"
,,Odtáhly je někam jinam, ale kam to nevíme." Odpověděla mi Meli.
Najednou cvakly dveře. Lusknutím prstů jsem nechala vodu zmizet. Do místnosti přisli tři lidé. Dva se postavili s loučemi kolem dveří a ten třetí si stoupl do prostřed.
,,Jsem rád, že už jsou všichni při smyslech a můžeme si promluvit." Zazubil se na nás.
,,Co chcete!?" Zavrčel Gajeel.
,,Hned vysvětlím." Pokračoval, ,,asi jste si všimly těch zvláštních nákresů u vstupu do jeskyně, že?" Zeptal se, ale na odpověď nečekal.
,,Je to takový zvláštní recept... Zakázaný. Vy sami asi nevíte k čemu jste určeni, a jak z vás vydolovat to nejlepší. Když jsem tuto jeskyni objevil, neměl jsem o nějaké magii vůbec tušení. Pocházím totiž z jiného světa...."
,,Co to je za nesmysl!?" Vyštekl Rogue.
,,To vám nemusím vysvětlovat. Abych se vrátil k tématu. Ztrávil jsem roky zkoumáním těch kreseb. Ale vyplatilo se mi to. Když bylo vše rozluštěné, začal jsem svolávat lidi. Začali jsme dělat na stroji, který nám trval dlouhých pět let, než správně fungoval. Že to stálo dost úsilí, že chlapci?" Otočil se na ty dvě gorily u dveří.
,,Začali jsme s obyčejnými lidmi, ty pokusi nedopadaly zrovna dobře. Musel jsem se hodně vracet k výkresům a plánům. Další jsem zařadili lidi, do kterých magii vložili. Také to nebylo ono. A pak se stal zázrak. Při svých cestách jsem narazil na skupinku lidí, co se bavila o dvojčatech, co zabila draky. Trochu jsem vyzvídal a zjistil, že se nazívají drakobijci. A že nejsou jediní. Konečně mi to začalo zapadat do sebe. Ty kresby, ty povídačky. Začal jsem pátrat na novo a do poslední kapky informací, jsem si o vás všechno našel. Kdo jste, jakou máte moc a kde se nacházíte. První jsem chtěl lapit ty čtyři u sebe. Jenže jeden z vás mi utekl, jak se to říká, před nosem. Ale smířil jsem se s těmi třemi. Dále jsem vymýšlel jak dostat ostatní, ale to jste mi usnadnili sami, když jste mi naservírovaly tu malou, jak na podnose." Hnusně se ušklíbl směrem k Wendy.
,,Takže teď vás tu mám všechny pohromadě pod jednou střechou. A úplně tu magii cítím." Skoro zavrněl.
,,A k čemu vám budeme?" Vyštekl Gajeel.
,,To jsou velké plány, můj drahý ocelový drakobijče. Jak už sem říkal, nevíte o své moci vůbec nic. Nenapadlo vás spojit vás všechny do jediné zbraně?" Odmčel se odkašlal si. Nikdo z nás nic neřekl. Čekaly jsme co z něj vypadne.
,,Kdyby se vám to samotným povedlo, neměli by jste problém srovna se zemí celou zemi. Ne-li svět." Zaradoval se.
,,To stále není odpověď, co s námi chcete dělat vy." Sičela Meli.
,,Možná že je, mladá dámo. Asi by jste měli vědět, že když si něco usmyslím, tak to tak bude. Můj plán je jednoduchý. Kdysi jsem se ztratil, ještě ve svém světě, a rád bych se do něj také vrátil. Bez jakéhokoliv posunu v čase, či změně prostoru. A vy společně mě dokážete přenést zpět." Usmál se.
,,A to nestačilo poprosit?" Zajímalo mě. Zasmál se. Přešel až k mojí kleci, a bez problémů se dotkl mojí mříže.
,,Kývla by si mi, kdybych ti řekl že ti chci useknout ruku, že mi to pomůže odejít domů?" Řekl a náznakem laskavosti. Koukala jsem na něj jako na blázna. Zaraženě jsem zavrtěla hlavou.
,,Tak vidíš, ten proces je velice bolestivý, ne-li jestli někdo z vás přijde o život." Zmlkl.
,,To nemůžete myslet vážně!!!" Zaječel Sting, a já slyšela jak narazil do mříže a jak ho to odhodila zpět na druhý konec kobky.
,,Myslím, a to smrtelně vážně mladíku." Řekl jistě muž.
,,Každý z vás projde procesem. A až tomu budete podrobeni všichni, budeme moci začít s mím přemístěním. Hrozně se na to těším." Skoro jásal. Slyšela jsem někoho zavrčet a další ránu.
,,Nenechám se něčím vysávat nebo tak něco!" Zařval Gajeel.
,,Wendy by to nemusela přežít.!" Vyjekla jsem. Wendy se někde vedle rozplakala.
,,Věř mi díťe, nebo ne. Doufám, že se nikomu nic nestane." Obrátil se na mě. Znovu jsem uviděla v jeho očích tu laskavost. Přišlo mi to divné. Chvíli si mě prohlížel
,,Aqua, tak ti říkají, viď?" Začal. Kývla jsem.
,,Před rokem ztratí pamět a přes to bojuje, za někoho koho skoro vůbec nezná, zajímavé." Doumal.
,,Tomu tak není, svoji paměť mám zpět. A za hodné lidi bych se bila, i kdybych je neznala." Řekla jsem rázně.
,,A jak by si poznala, že je ten dotyčný opravdu hodný?" Odporoval.
,,Podle toho jak se chová." Oplatila jsem mu stejnou vervou.
,,A co když se za špatnými skutky, zkrývá něco dobrého?" Zarazil mě.
,,S tím jsem se ještě nesetkala." Přiznala jsem. Jen kývl.
,,Rád jsemcsi s tebou popovídal, jsi moudré děvče, zvláštní, doufám, znovu, že to přežijete." I zády jsem ke mě jsem viděla to zvednutí kouktku úst. Už se měl na odchodu, když mi něco došlo.
,,Počkat!" Vyjekla jsem. Zastavil a otočil se.
,,Ano?" Usmál se.
,,Ale něco jste přehlédl. Nejsem všichni. Chybí Natsu, ohnivý drakobijec." Musela jsem zpolknout ten knedlýk co se mi udělal v krku.
,,Ale no ano, málem bych zapoměl., Děkuji za připomenutí." Ukázal nám bílé zuby.
,,Pojď se nám ukázat, mladíku." A stěmi slovy odsoupil ode dveří. V nich se objevil stín a někdo vešel do místnosti. Úplně ve mě ztuhla krev. A asi jsem nebyla jediná.
Vyšel na světlo. Jeho pohyby byly mechanické. Zastavil se.
,,Natsu!" Nevydržela jsem to. Jeho podled sjel mím směrem. Nic nerěkl, nic neudělal prostě jen koukal. Jeho oči. Bylo v nich něco zlého.
,,Ten tě neslyší. Slyší ,ale neodpoví." Přerušil ticho muž, ,,Je z něj moje loutka, která bude brzy i z vás."