𝗘𝗡𝗦𝗘𝗜𝗚𝗡𝗔𝗡𝗧

16.

Hodina francouzštiny měla začít za tři minuty. Deborah si vzala své věci na daný předmět a setkala se svou nejlepší kamarádkou přede dveřmi.
„Ty máš takové štěstí, že tu ještě není." řekla ji Margaret ve chvíli, kdy zazvonilo.
Vešly a sedly si. Deborah seděla vzadu ve třídě a za ní Retty. Učitel Pernet se dostavil hned, jakmile dopadly jejich těla na židli a zavřel za sebou.
„Bonjour!" pozdravil je učitel.
Třídou se ozvalo: „Bonjour enseignant."
Deborah poprvé dávala na hodině francouzštiny pozor, ale z výuky nic moc neměla. Spíše pozorovala jeho oči. Párkrát se setkaly. Debbie okusovala tužku, když ho pozorovala a trochu ho to zmátlo, ale nemohl si pomoct a podíval se na ní znovu. Možná to bylo moc okaté, ale Deborah měla pocit, že se mu to líbí.
Po hodině spolu s Retty vyšly a Deborah jí řekla: „Francouzština není zas tak špatná.
„Víš, co se říká - Tant vaut l'instituteur, tant vaut l'enseignement."

—

Pátek večer přišly k Deborah Margaret a Rosamund, protože Debbie měla stále to nekonečné zaracha, ale návštěvy zřejmě nikomu nevadily. Všechny tři ležely nebo seděly na zemi a dělaly společně úkoly.
„Máte už ty eseje na téma láska?" zeptala se jich Retty. „Já píšu o neopětované lásce."
Rose a Debbie se na sebe podívaly a obě řekly najednou: „Ne,"
Margaret se udiveně podívala na Rose. „Myslela jsem, že to budeš mít už celé. Vždyť ti tohle jde, ne?"
„Ani ne."
„Tohle zavání nějakým zklamáním, Rose." rýpla si Debbie a Rose zkameněl obličej. „Řekla jsem něco?"
„Jde o jednoho kluka." odpověděla jen.
Margaret a Deborah se nadchly. Drby a kluci. Jo! „No tak nám to řekni." povzbudila ji Retty.
„Já nevím... je to trochu divný."
„Mluv, Rosamund." poručila Debbie. „Já vám pak taky něco řeknu, ale nesmíte to nikomu říct."
„To platí i pro vás. Nechci poslouchat po celé škole, že Rosamund se nemohla rozhodnout pro jednoho z kluků."
„Tak ono jich bylo více!" řekla nadšeně Debbie. „Povídej,"
A tak jim Rose pověděla o jednom hodném klukovi jménem Jamie. O tom, jak k ní byl milý a hodný hned ze začátku, co přestoupila, a o tom, jak měla nevlastního bratra Seana, který je úplný opak Jamieho. Pověděla jim o tom, jak si nakonec k sobě se Seanem našli cestu a o jejich hezkém večeru plného deště, mrznutí na hřišti, jak odjížděla od svého otce. Pověděla jim úplně všechno, naprosto si vylila srdíčko a když jim řekla, že ji její matka odvezla sem bez rozloučení a beze všechno, holky ji objaly.
„Sean se se mnou už nikdy nespojil. Jako vážně. Všude si mne zablokoval a už jsme spolu nepromluvili."
„Myslíš, že to byl ten pravý?" zeptala se Deborah Rose. „Myslíš, že i když nám je sedmnáct, osmnáct, tak můžeme najít lásku našeho života?"
„Myslím, že jo." řekla Margaret. „Každá máme právo na pravou lásku a to, kdy přijde, nehraje roli. Klidně ve čtrnácti."
„Strašně moc mi chybí." zakňučela Rosamund. Hrnuly se jí slzy do očí, jak by také ne. Nikdy o tom s nikým nemluvila. „Jednou jsem se ptala mámy, jak to je se Seanem a tak. Řekla mi, že slyšela, že začal pracovat nebo co. Teď staví domy nebo tak něco, nevím přesně. Myslím, že říkala, že se i odstěhoval od Jordana – to je jeho táta."
„Sean se vážně nesnažil? Vždyť jsi říkala, že jste se doopravdy milovali."
„Možná jen já ho." a to stačilo k tomu, aby se Rosamund naprosto rozbrečela. Téma na Debbie a její tajemství bylo pryč, ale to jí nevadilo. Teď měla v náručí svou novou kamarádku, která byla zhroucená svým milostným životem.

—

Další kapitola zase zítra a objeví se zase chvilka pro Noèho a Debbie.