𝗘𝗡𝗦𝗘𝗜𝗚𝗡𝗔𝗡𝗧

46.

Deborah si počkala na pondělí, protože to věděla, že se Rose u Seana neobjeví, protože nemusí být pilná studentka. Ale Debbie měla čas a měla spoustu času na to, aby se vzbudila v jedenáct, umyla se, najedla, nalíčila a oblékla. Kolem jedné odpoledne vyšla z domu a směřovala si cestu k motelu, kde Sean bydlí.
Měla v hlavě spoustu myšlenek na jejich konverzaci. Přemýšlela, jak začít a jestli je to vůbec potřeba. Co když to prostě bylo jednorázové a on si z toho velkou hlavu nedělá? Co kdyby za ním neměla jít. Deborah se podívala na hodinky. Měla ještě tři hodiny času na to, než se lidé začnou ze školy prodírat ven domů. Tři hodiny má čas na to, aby si se Seanem promluvila. To je dost času na jednu větu, která má všechno ukončit, no ne?
Klepala na jeho dveře, ale nikdo jí neotevřel. Přiložila k nim ucho a nikoho a nic neslyšela.
„Ty vole," povzdychla si Deborah. Co by teď měla dělat? Kdykoliv to odloží, tak hrozí, že se to Rosamund dozví a je jedno jak. A kdyby mu napsala, tak to Rose taky může vidět. Prostě hrozí cokoliv. Musí to udělat dneska.
Debbie přišla do hlavní budovy a zazvonila na zvoneček na stole. Za chvilinku přišla paní Bowenová.
„Ahojky," pozdravila jí vesele.
„Dobrý den,"
„Hledáš Seana?"
Deborah se usmála. „Ano, nevíte, kde je?"
Paní Bowenová na ni mrkla a ukázala na dveře, kde bydlí. Bylo zajímavé, že správkyně tohoto motelu v tomto motelu i bydlí. Sice to měla jinak zařízené a měla tam spoustu svých osobních věcí, ale pořád to byl kousek této budovy, že ano? Oproti ostatních pokojů tady měla i kuchyň a obývák a vypadalo to tu jako mini domeček v motelu. Debbie vešla do obýváku, kde bylo spoustu harampádí a všechno bylo staré a pletené nebo ručně vyrobené. Vonělo to tu jako v domově důchodců – mrtvě, zatuchle a snahou zakrýt tento pach vonnými svíčkami.
Sean seděl na sedačce s nohama na stole plném časopisů a novin, které byly i z roku 1996. Koukal na telku, kde hrála ta super show, jenž paní Bowenová tak milovala.
Bez toho aniž by se otočil, řekl: „Přišla jste o ten pokus upéct ten koláč! Málem tam hořelo!"
„Ahoj," ozvala se Deborah místo paní Bowenové.
Sean se překvapeně na ni otočil. „Ahoj," řekl jí s úsměvem a kousnul si do svého pendreku, co držel v ruce. „Chceš?" zeptal se ji.
Nabídnul jí ze sáčku a ona si vzala. „Díky," řekla mu a přisedla si. „Myslela jsme, že se to dá stopnout."
„Dá," řekl jí. „Ale ten ovladač blbne."
„Aha,"
Sean se na ní podíval, jakmile dožvýkal pendrek. „Myslel jsem si, že ses na mne už vykašlala. Každou noc je každou noc a ne jednou za týden. Příště bychom si měli jasně stanovit hranice, Nelsonová." usmál se na ni a zadíval se na televizi.
„Kvůli stanovením hranic tady jsem. Mohli bychom... jít ven?" zeptala se ho tiše.
Sean přikývnul, vyndal CD z přehrávače a dal ho tam zpět. „Jede vám to od znova," řekl paní Bowenové, která stála za pultem, kde přidělovala pokoje svým návštěvníkům. „Ten koláč dopadl katastrofálně, na to se musíte mrknout. Pak přijdu na další díl."
Debbie Seana následovala a když chtěl otevřít dveře do svého pokoje, zarazila ho. „Nezapálíme si?" zeptala se.
„Jo, ale můžem klidně i uvnitř."
Nesmím jít dovnitř, protože to dopadne, tak jako minule, řekla si v hlavě. „Tak jo," odpověděla, přestože její myšlenky jí radily, aby to nedělala.
Sedli si naproti sobě ke stolu, Sean jako vždy vytáhnul krabičku plnou cigaret z kalhot a zapálil si. Pak ji pakl podal spolu se zapalovačem a počkal, až si pořádně potáhne.
„Tak co jsi mi chtěla říct ohledně hranic?"
Měl tady opět nepořádek, což znamenalo, že její přítomnost nečekal. „No," řekla a potáhla si. Jakmile kouř vydechla, pokračovala. „Rosamund je už má jediná kamarádka, co mi zbyla Seane." vzdychla. „Nemůžu přijít i o ni."
„Co se všechno stalo nakonec, Debb?" pak se kouknul na hodinky a došlo mu, že by měla být ve škole. „Vyloučili tě už?"
„Jo, minulý týden v pondělí."
„Co budeš dělat? Odjedeš s tím svým otčímem?"
Deborah si potáhla a než začala mluvit, stihla vykouřit celou cigaretu. Nabídl ji další a ona ji přijala. „Ukázalo se, že je to hajzl, co jen využívá lidi a že o mne nestojí." řekla rychle, jakoby to chtěla mít co nejdříve za sebou. Poprvé o tom mluvila a doufala, že naposledy. „Nikam se mnou nepojede, moje máma bydlí v hotelu v centru, protože mne a Noèho viděla, jak mne líbal a řekla mu, že chce pauzu. Teda prý. Řekl mi to on stejně jako to, že jsem byla jen jeho trofej." pousmála se. Byla naštvaná ale i zároveň smutná a nevěděla, jak se chovat. „Na svatbě mne a Noèho nachytala moje kámoška Margaret. Baví se i s ní Rosamund." dodala. „A Retty, to je ta Margaret, chodí s Noèvovým synem Theem a ten se to taky dozvěděl. Jakože to o mne a jeho otci. Takže Thibault mne nenávidí, což je důvod, aby mne Margaret nenáviděla, chlápkovi, do kterého jsem se zamilovala, jsem byla jen pro potěšení a moje máma je na mne nasraná, protože jsem spala s jejím mužem."
Sean na ni koukal a nevěděl, co říct. „To se pěkně posralo na to, jak jsi to měla hezky vymyšlené."
„To teda," povzdychla si potáhla si z té druhé cigarety. Sean si už teď zapaloval taky další. „A Rose z toho nic neví. Neví o mne a o Noèm a ani na mne netlačí, abych jí řekla, proč se se mnou přestala Retty bavit. Rose zkrátka se mnou chodí ven, píšeme si a jsme stále kamarádky. A je to jediný člověk, co při mne stojí."
Podíval se na ni dotčeně, ale jen to hrál. „Ty mi tu kouříš cigarety a nechávám tě se tu vyzpovídat a Rosamund je jediná? Au."
Debbie se zasmála. „Myslela jsem jako mezi kamarádkami."
„A co jsem já?" zeptal se jí zvědavě.
„Někdo, s kým jsem se nikdy neměla seznámit, Seane."
Tentokrát se na ni podíval opravdu ublíženě. „Cože?"
„Jsi kluk mé jediné kamarádky. A zároveň jsi kluk, se kterým jsem spala." řekla tiše, jakoby se bála, že se najednou Rosamund objeví ve skříni. „Tohle není správný."
Sean tipl cigaretu a opřel se o stůl. „Proč?" zašeptal.
Deborah se najednou naprosto zděsila. Nic mezi nimi nebylo. Nic víc než ten sex a taková zpovědní vrba. Nic víc. Tak jak to myslel?
„Prostě mi tu vykládáš o životě a necháš mne s tebou spát a teď mne pošleš do prdele? Myslel jsem, že jsem pro tebe něco víc, než jen nějaký kluk z motelu. Nemyslím si, že jsi zamilovaná, proboha, ale zas taková nicka jsem pro tebe být nemusel."
Deborah nevěděla co říct. „Chci si jen stanovit hranice, myslíš, že bych chtěla přijít o takového člověka jako jsi ty? Neodsuzuješ a opravdu posloucháš. Chci jen hranice."
Přikývnul. Chápal to. „Tak jaké hranice chceš, Debb?"
„Čistě přátelská neutrální hranice, která nehraničí se sexem."
Usmál se na ni. „Takže nakonec jsem tvůj kamarád."
„Takže nakonec jsme kamarádi." usmála se na něj taky. Jakmile dokouřili, Debb se zvedla a šla ke dveřím. Přišel k ní a byl až moc blízko. Opřel se o ní čelem.
„Ne," odstoupil od ní. „Ne, promiň. To nepůjde."
„Co?" nechápala.
„Nemůžu vedle tebe stát a nechtít tě líbat. Kámoši být nemůžem, takže jsme tady skončili, Nelsonová."
Koukla se na něj a očima ho naprosto prosila, aby to nedělal.
„Sama jsi řekla, že máš jen Rose, tak o nikoho důležitého nepřijdeš. Měj se." Následně otevřel dveře a počkal, než odejde. Následně za ní zabouchnul a zapálil si cigaretu. Další holka byla na něj dost dobrá a on to věděl, proto jí poslal pryč.
Deborah se opět rozplakala. Opřela se o stěnu vedle dveřích a doufala, že jí uslyší, obejme jí a řekne, že udělal blbost, ale ani po deseti minutách se u ní neobjevil. A to naříkala tak, že se rozštěkal pes u někoho v pokoji.
A pak to vzdala. Nemůže brečet kvůli každého chlapa ve svém okolí. A to co udělala taky chápala. Mezi nimi to naprosto jiskřilo a kdykoliv ho viděla, tak ho chtěla svléct a nechat se ošukat, ale to se nemohlo opakovat. Fyzická přitažlivost mezi nimi byla a navíc si rozuměli. Mohli by být skvělí kamarádi s výhodami, jenže kvůli Rosamund se to nemohlo stát. Nemohla jí to znovu udělat. Takže teď jí opravdu zbyla jen Rose, kterou mohla ztratit a to jako lusknutím prstů.

—

Blížíme se pomalu ke konci, lidičky.