Petr mě stále držel za ruku, ale nešli jsme do backstage. Přišli jsme k baru a Petr se zeptal co si dám.
P-Petr, J-Já
J-Já myslela že jdeme do backstage.
P-tam půjdeme za chvíli. Co si dáš?
J- colu s rumem.
P-(na číšníka) 1x kolu s rumem a 1x jagermeistera.Chvíli jsme seděli u baru a povídali si. Když jsme měli dopito, šli jsme do backstage. Tam už byli ostatní členové Mike Roft Records.
P-Petr, J-Já, C-Calin, F-František, I-Indigo
P- ahoj kluci, tohle je Enie.
J-ahoj.
C-ahoj já jsem Calin. Těší mě.
J-ahoj i mě těší.
F- ahoj já jsem František.
J-ahoj. Enie.
F- těší mě Enie.
I-mě říkají indigo ale jmenuji se Marek.
J-Enie.Takhle to bylo postupně se všemi členy Mike Roft Records (rychlích kluků).
Po seznamování se v backstagei jedlo, pilo a povídalo. Byla jsem šťastná. Nikdy bych nečekala že mě Petr pozve do backstage. Postupně všichni začali odjíždět a nakonec jsme tam zůstali jen já a Petr.P-nechceš odvézt domů?
J-vždyť jsi pil.
P-no dobře, ale jak se dostaneme domů?
J-jednoduše, vlakem.
P-tak vlakem jsem nejel už hodně dlouho.Šli jsme na vlak a Petr mě chitil za ruku. Bil to krásný večer. Poznala jsem spoustu báječných lidí. A hlavně jsem se už netrápila kvůli Elis. Došli jsme na nádraží a čekali na vlak. Když přijel, nastoupili jsme do něj a jeli já do Brna a Petr do Telnice. Když jsem vystupovala, rozloučili jsme se a Petr řekl:Snad se ještě někdy uvidíme. Já mu na to odpověděla:Jasně že jo, na dalším koncertě. Usmál se a já mu úsměv oplatila. Pak už jsem šla domů. Doma už všichni spali a tak jsem šla do svého pokoje a taky usla. Ráno jsem vstala brzi a šla do práce. V bistru jsem nebyla od doby co jsme s Elis jeli na ten týdenní pobyt. Snad tam ještě pracuji. Vešla jsem do bistra a můj vedoucí ke mně přišel a objal mě.
V-vedoucí, J-Já
V-Enie, jsme tak rádi že jsi se vrátila a že jsi v pořádku.
J-taky se mi stýskalo.
V-a jak se cítíš? Je ti dobře?
J- ano nebojte, už jsem v pořádku.
V-a cítíš se na to aby jsi zase začala pracovat?
J- jistě, strašně se na to těším.
V-tak v tom případě můžeš jít nachystat stoly. Za hodinu otevíráme.Šla jsem chystat stoly. Když jsme otevřeli, rozenášela jsem objednávky zákazníkům. Chvíli před zavíračkou, přišel Petr. Co tu dělá? Je to náhoda nebo si někde zjistil kde pracuji a přišel záměrně? Šla jsem k němu.
P-Petr, J-Já
J:co si dáš?
P: Enie? Já nevěděl že tu pracuješ.
J: jo, neřekla jsem ti to, promiň. Tak co si dáš?
P: kávu a ovocný dort.
J: dobře hned to bude.Když dojedl, zaplatil a zeptal se mě v kolik končím. Já mu odpověděla že až za 45 minut ale vedoucí řekl že dnes mohu jít dřív. A tak jsem si sundala zástěru a šla s Petrem. Doprovodil mě až k mému domu a pak mě pozval na kafe. Kávu piji ráda a tak jsem řekla že půjdu. Další den jsme se měli sejít.
Ahoj tak další kapitola vyšla dnes ráno. Včera večer už se mi nechtělo psát. Snad se vám další kapitola líbí.
Easterbunny1515 🌺
ČTEŠ
Život je boj [DOKONČENO]
FanfictionEnie je 19 let. Víc se dozvíš v příběhu. (Předem se omlouvám za pravopisné chyby) budu ráda za každý komentář.