Život je boj [DOKONČENO]

Svatba

O 6 měsíců později.

V našem společném domě bydlíme už nějakou dobu. S tím domem sice bylo hodně práce, ale stálo to za to. Byla jsem v práci když mi zazvonil mobil. Podívala jsem se na něj a byla tam smska od Lei:

Ahoj Enie, nechceš se mnou zítra jet vybrat kočárek?
                                            Lea.

Odepsala jsem že ano a další den mě měla vyzvednout. Když jsem přišla domů. Petr už byl taky doma.

Další den:

P-Petr, J-Já
J:nechceš jet s náma?
P:kdepak, já už jsem domluvený s klukama že zajdeme do baru.
J:dobře. Užij si to. Pá.
P: pá.

Lea zaparkoval před domem a čekala na mě. Když jsem vyšla z domu a sedla si k lei na přední sedadlo, Lea mi podala fotku. Byl to snímek z ultrazvuku.

L:čekám holčičku.
J: moc gratuluji. Jak dlouho víte že je to holčička?
L: asi týden. Takže, kromě kočárku už můžeme začít kupovat oblečení.
J: už se těším.

Lea nastartovala auto a vyjeli jsme. Přijeli jsme na parkoviště a zaparkovali. Vešli jsme do obchodu s kočárky. Po chvíli jsme vybrali ten pravý kočárek a ještě další důležité věci. Zaplatili jsme. Když jsme jeli zpět bylo skoro 16:00. Celý den jsme strávili vybíráním věci pro miminko, a já si to užila. Když jsme přijeli před můj a Petrův dům, nabídla jsem Lei jestli nechce jít na chvíli dovnitř. Vešli jsme dovnitř a já postavila vodu na čaj. Já byla v kuchyňi a Lea seděla v obýváku. Zalila jsem čaje a nesla je do obýváku. Jeden šálek jsem podala Lei. Povídali jsme si o různých věcech.

J:a už děláte pokojíček?
L: jo, Calin včera maloval zdi. Vybrali jsme světle růžovou. Taky nám mají přivést nábytek.
J:a Calin jezdí na ultrazvuk s tebou?
L: jo ne každý. Strašně se na to malé těší. A já taky.

Když jsme dopili, Lea řekla že už musí jet a tak jsme se rozloučily a Lea odjela. V tu chvíli přijel Petr.

P: ahoj. Jak jste se měli?
J:ahoj. Dobře a co vy? Co říkal Calin?
P: řekla ti Lea že čekají holčičku?
J:jo řekla.
P:moc jim to přeju.
J: i já.
P:víš tak mě napadlo, co kdybychom pozvali tvé rodiče na oběd?
J: to je skvělý nápad. Zítra jim napíšu.
P: jo ještě Calin říkal že mají datum svatby.
J: a kdy bude?
P: za dva měsíce.
J: dobře.
P:to není vše.
J:no?
P: chtěli by abychom jim šli za svědky. Chtěla bys jít?
J: samozřejmě. Moc ráda.

O dva měsíce později:

Lea je v devátém měsíci. Jedeme na Svadbu Calina a Lei. Přijeli jsme ke kostelu, kde je měl oddat kněz. Když přijeli i Lea a Calin, mohl začít obřad:

K-Kněz, C-Calin, L-Lea
K: berete si Leono dobrovolně zde přítomného Calina za svého právoplatného muže? V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozďelí?

L: Ano.

K: Caline berete si zde přítomnou Leonu za svoji právoplatnou ženu? V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozďelí?

C: Ano.

K:Niní si vyměnte prstýnky a dejte si své první manželské políbení.

Poté jsme jeli na hostinu kde se hlavně pilo, jedlo a tančilo. Někdy ve dvě ráno nás řidič odvezl domů. Další den jsem šla do práce a Petr do studia. Když jsem přišla domů, Petr si obouval boty a říká:

P: už jsi doma? To je dobře. Nezouvej se, jedeme do nemocnice. Lei praskla voda. Calin mi volal.
J: aha tak já dám najíst kocourům a vyrazíme.

Dala jsem jim do misek vodu a granule a vyrazili jsme. Když jsme přijeli do nemocnice, v čekárně seděl Calin a vypadal vypadal nervózně.

P:jakto že tam nejsi s Leou?
C:nepustili mě tam. Lea měla nějaké problémy. Musela na sál. Dělají jí císařský řez. Musím čekat tady.
J:uvidíš, vše dobře dopadne. Za chvíli uvidíš svoji dceru.
P:jo všechno bude dobrý.

V tu chvíli vešel do čekárny doktor.

D-Doktor

D:kdo je Calin?
C:tady já.
D: chcete vidět svoji dceru?
C: samozřejmě. A jak je na tom Lea?
D:dobře. Zatím spí.

Calin šel s doktorem a po chvíli přišel a v náručí nesl svoji dceru.

C: přivítejte Enie na světě.
J:Enie? Ona se opravdu jmenuje podle mě?
C: ano.
J: to je tak milé.
P: tak tě tu vítáme Enie.
C: chceš si ji pochovat Petře?
P:no, já nevím. S dětma to moc neumím. Abych jí neublížil.
C:to se naučíš. Stačí ji držet pod hlavou.

Calin předal malou Petrovi a ten se rozzářil radostí. Tohle jsem si musela vyfotit. Vytáhla jsem mobil a řekla:sýr.
Petr se  na mě usmál a dál se koukal na malou. Po Petrovi jsem si ji pochvala i já. Byla tak malinká. Poté jsme šli za Leou. Už byla vzhůru. Calin podal malou Lei a ta si ji vzala do náruče a začala se usmívat.

L:(na Calina) už jsi jim to řekl?
C:ještě ne.
L:myslím že bychom jim to měli říct.
P: o co jde?
C: víš. Zapsali jsme vás jako opatrovníky(snad je to tak správně). Kdyby se nám něco stalo tak se o malou postaráte vy dva.
J:to nebude potřeba, vám se nic nestane.
L:snad ne, ale kdyby náhodou tak se o En postaráte, že ano.
P: samozřejmě.
J:jistě. Ale jak říkám. Vám se nic nestane.

Večer jsme jeli domů. Byla jsem tak unavená že hned jak jsem přišla domů, šla jsem do postele. Petr se ještě chvíli koukal na televizi a já usla.

Snad vás čtení mé fanfikce baví.
Easterbunny1515 🌺