Život je boj [DOKONČENO]

Zakončení

Pár měsíců po tom co se En narodila se stalo něco co bych v nejmenším nečekala. Lea s Calinem byli snad ti nejzamilovanější manželé. Nikdy se nehádali ani neměli problémy. Jednoho dne měla Leina sestra Sally narozeniny. Lea s Calinem tam jeli a En jsme hlídali my s Petrem. En byla zlatá. Skoro neplakala. V ten den kdy jeli Lea s Calinem na tu oslavu, jsme s Petrem seděli u televize a En spala v postýlce. Najednou se ozvala strašná rána. Obraz který jsme měli v chodbě spadl. Já nejsem pověrčivá ale říká se že to je zlé znamení. V tu chvíli jsem začala mít špatný pocit. V ten večer kdy byla oslava jeli Calin s Leou už domů. Po cestě pršelo a jejich auto dostalo smyk a narazilo do svodidel. Ani jeden to nepřežil. Dozvěděli jsme se to ráno. Nevím proč ale měla jsem pocit že to Calin s Leou věděli a proto když se En narodila, napsali nás jako opatrovníky.
Byla jsem hodně na dně. Už druhá nejlepší kamarádka mi umřela a to navíc byla i má příbuzná. Petr bral Calinovu smrt snad ještě hůř než já tu Leinu. Dva týdny po jejich smrti byl pohřeb. Bylo těžký udržet slzy. Stejně jsem brečela. Petrovi taky ukáply slzy. Objala jsem ho. Bylo mi ho tak líto. Dobře vím jaký to je přijít o nejlepšího přítele. Několik dalších týdnů pro nás bylo těžkých. Postupně jsme začali opět normálně fungovat. Hlavně kvůli En.

Vím že každá pohádka končí šťastně, ale tohle není pohádka. Tohle je život a život je boj.

Už nevím o čem bych dál psala takže, tohle byla poslední kapitola. Snad se fanfikce líbila a naviděnou u dalšího příběhu.