Život je boj [DOKONČENO]

Nehoda

Potom co jsme přijeli z chaty, jsme s Petrem oba měli spoustu práce a tak jsme nikam nevyráželi. Chodili jsme spolu už nějaký ten pátek. Byla jsem v práci když mi přišla SMS. Byla z nemocnice. To není dobré. Když jsem si přečetla smsku, málem jsem mobil upustila na zem. V smsce stalo že Petra srazilo auto když šel do studia a že je po operaci a leží na JIPu. Když jsem to řekla mému vedoucímu, dal mi na zbytek dne volno. Ihned jsem běžela do nemocnice. Přišla jsem na pokoj kde ležel Petr. Přišla jsem k lůžku a chitila jej za ruku. Prohrábla jsem mu druhou rukou vlasy a dala pusu na čelo. Byl v umělém spánku. Byl tak roztomilý když spal. Byl ve velmi vážném stavu. Modlila jsem se aby vše dobře dopadlo a Petr se co nejdříve uzdravil. Další den měl podstoupit další operaci. Byla jsem u něj celou noc. Ani na minutu jsem ho neopustila. Brzy ráno do nemocnice přijeli Calin s Františkem.

C-Calin, F-František, J-Já
C: vyrazili jsme hned jak jsme se o tom dozvěděli.
F:moc nás mrzí co se stalo. Petr je silný. Jistě to zvládne.
J:doufám. Za chvíli jde opět na sál. Snad to dobře dopadne.
C:určitě, neboj. Všichni máme Petra rádi. On to zvládne.

Asi po hodině odvezli Petra na sál a já s Calinem a Františkem jsme šli do bufetu,ale já vůbec neměla chuť k jídlu.

C: na tu máš. Musíš něco sníst a vypít.

Podal mi bagetu a sodovku.

J: děkuju.
F:jak dlouho už tam je?
C:asi hodinu. Ale to je normální. Nebojte.
J: jo, operace trvají dlouho.

Ještě chvíli jsme seděli v bufetu a pak přišel doktor.

D-doktor, J-Já, C-Calin, G-František

D:kdo z vás je Enie Šípková?
J:tady, já.
C:jak to vypadá s Petrem?
D: je stále ve vážném stavu ale už je mimo ohrožení života, snad nenastanou komplikace.
J:díky bohu. A kdy se začne probouzet?
D: zítra bychom ho měli začít budit.
J:dobře, zůstanu tu s ním.
F:ne, Enie musíš se vyspat. Já tu zůstanu a kdyby něco dám ti vědět.
C:já tu taky zůstanu.
J:já tu s ním musím zůstat. Stejně doma neusnu. Pořád na něj budu myslet.
D:jestli chcete tak na lékařáku je volno. Můžete spát tam. Všichni tři.
J:to bychom mohli? To by bylo skvělé. A jak je na tom Petr teď? Můžeme ho vidět?
D:jistě, ale spí.

Pomalu jsem se vydala k Petrovu pokoji kde ležel a za mnou šli Calin a František.
Když jsme vešli na JIP, sedla jsem si k Petrovi a Calin na něj začal mluvit.

C: tak co kamaráde? Jak se máš? My ti všichni držíme palce. Kluci ve studiu na tebe myslí. Věřím že se brzy vrátíš k nám do studia. Všichni v to věříme.

Ke Calinovi se přidal i František.

F:jo kámo. Ty to zvládneš. Všichni ti držíme palce a myslíme na tebe. A neboj, na Enie dáme pozor než se zase dostaneš do formy. Jo a kdyby jsi viděl ty dopisy od fanynek. Je jich hrozně moc. Všichni ti přejí hodně sil.

Bylo to tak dojemný. Pomalu mi začaly stékat slzy po tvářích. Rychle jsem je utřela a dělala že se nic nestalo, jenže Calin s Františkem si toho všimli.

C: neboj Enie. Bude v pořádku. Musíš tomu věřit. On to zvládne.
F:jo Petr to zvládne. On tě tu nenechá, neopustí tě.

Začala jsem brečet, František mě objal a calin mě pohladil po hlavě se slovy:nebreč, všechno bude dobrý. Nechceš napsat nebo zavolat domů? Aby o tebe neměli strach. Vzala jsem mobil a zavolala domů. Když jsem rodičům řekla co se stalo, táta se nabídl že mi přiveze věci. Souhlasila jsem. Když mi táta přivezl věci a zase odjel, sedla jsem si vedle lůžka na kterém Petr ležel a chytila ho za ruku. Začala jsem mu vyprávět:

J: Petře? Vím že mě slyšíš. Víš, když jsem řekla rodičům co se ti stalo, hodně je to vzalo. Táta s mámou tě pozdravují a drží ti palce. Mají tě rádi. Až se probudíš tak se za tebou přijdou podívat.

V tu chvíli mi Petr stiskl ruku. Rozzářila jsem se. Byla jsem tak šťastná. Znamená to že mě skutečně slyší. Vzbudila jsem Calina a Františka kteří spali v křeslech. Řekla jsem jim co se stalo a když ho chytil za ruku Calin, taky mu ji stiskl. Zavolali jsme doktora a ten byl očividně také šťastný. Další den ráno, po vizitě, začali Petra budit, ale marně. Podle doktora to chce čas. Celý den jsem potom strávila u Petra. Četla jsem mu smsky co mi psaly jeho fanynky. Nevím jak a kde sehnali mé číslo ale byly to krásné zprávy. Pak přišel František a přinesl mi kávu. Poděkovala jsem mu a dál předčítala Petrovi zprávy. Byla jsem v půlce věty když jsem uslyšela: Enie? Kde to jsem? Byl to Petr. Probudil se. Byla jsem tak šťastná. František běžel pro Calina a já dala Petrovi pusu na čelo.

P-Petr, J-Já
P: kde to jsem? Co se stalo?
J:jsi v nemocnici. Měl jsi nehodu.
P: nic si nepamatuji. Jak dlouho jsem spal?
J:3 dny. Strašně jsem se o tebe bála.
P: a co se mi vlastně stalo za nehodu?
J:srazilo tě auto. Když jsi šel do studia. Byl jsi v kritickém stavu ale teď už to bude dobré.
P:miluju tě.
J:taky tě miluju.

Políbila jsem ho na rty a on se začal usmívat. Miluji ten jeho úsměv. Po pár týdnech pustili Petra domů. Jela jsem s Petrem do Telnice abych se ujistila že se domů dostane v pořádku. Když jsme přišli k domu kde Petr bydlel, zeptal se mě na otázku na kterou jsem čekala strašně dlouho.

Zase jsem se trochu rozepsala. Snad se vám fanfikce líbí a omlouvám se za pravopisné chyby.

Easterbunny1515 🌺