Život je boj [DOKONČENO]

Narozeniny A Stěhování

Šla jsem domů. Další den byla sobota. Večer jsem se měla stěhovat k Petrovi. Poslední den u rodičů jsem chtěla strávit s nimi. V práci jsem měla volno a tak jsem zůstala doma. Ráno jsem si sbalila věci. Vstala jsem dřív než rodiče a tak jsem jim šla udělat snídani. Udělala jsem avokádovou pomazánku. V tu chvíli do kuchyně přišli rodiče.

M:co tu děláš tak brzy ráno? (bylo asi 6:30)
J:vstala jsem dřív abych si stihla sbalit věci a tak jsem vám udělala snídani.
T:to jsi hodná ale tos nemusela.
J:je to maličkost.

Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. Po snídani šel táta něco spravovat na autě a já s mámou jsme šli na zahradu. Celý den jsme byli venku. Bylo léto, všude kvetiny a motýli. Nádhera. Když přišel táta z garáže, sedli jsme si ke stolu na zahradě a povídali si.

M:ty budeš mít zítra narozeniny. Chystáš nějakou oslavu?
J:ani nevím. Spíš jen posezení s rodinou.
T:a co by sis od nás přála k narozeninám?
J: to nevím, asi peníze.
M: a ví o tvých narozeninách Petr?
J: no jo, vždyť já mu neřekla kdy jsem se narodila. Večer mu to řeknu.

V tu samou chvíli u Petra doma.

Telefon:crrrr crrrr
P:haló?
C:Ahoj Petře, tady Calin, víš že má Enie zítra narozeniny?
P:ne to nevím, dík že jsi mi to řekl. Musím jí něco koupit.
C: mě to řekla Lea, tak jsem se chtěl ujistit že o tom víš.
P:tak teď už o tom vím. Díky moc.
C:nemáš zač. Čau.
P:čau.

Když byl večer, rozloučila jsem se s rodiči a čekala až přijedou Petr s Calinem. Když přijeli, ještě jednou jsem objala oba rodiče a zavřela za sebou dveře. Nastoupila jsem do auta. Přijeli jsme před dům kde Petr bydlel. Vystoupila jsem a Petr mi vzal věci.

C: já už budu muset jet za Leou, tak čau.
J:čau a dík za odvoz.
P:čau.

Vešli jsme do domu a šli do Petrovýho bytu. Vybalila jsem si věci a pak jsme se koukali na film dokud jsem neusla. Když jsem se vzbudila byla jsem v posteli a vedle mě ležel Petr. Asi mě tam přenesl. Bylo asi 2 ráno a já si vzpomněla že jsem Petrovi neřekla o tech narozeninách. Snad nebude vadit když mu to řeknu až vstane. Ráno jsem se probudila, ale Petr vedle mě neležel. Vstala jsem z postele, oblékla se do čistého oblečení a vyšla z pokoje. Ve dveřích stál Petr. Málem jsme se srazili. V ruce držel kvetiny.

P:dobré ráno.
J:dobré ráno.
P:všechno nejlepší.

Podal mi kvetiny a políbil mě.

J: od koho jsi se dozvěděl že mám narozeniny?
P:Calin mi včera volal aby se ujistil že o tom vím.
J:promiň, já ti to chtěla říct včera ale pak jsem zapomněla.
P:to není všechno.

Vytáhl z kapsy malou krabičku a podal mi ji se slovy: tohle je ten hlavní dárek.
Podívala jsem se do vnitř a tam byl prstýnek. Z vnitřní strany bylo vytetované: Čekám si na své štěstí.

J:ale já už nečekám. Já už to své našla. Ty jsi to štěstí.
P:to ty jsi moje štěstí. Jsem rád že jsem tě tenkrát potkal na tom koncertě.
J:a já jsem ráda že jsem tenkrát neodešla tak brzy.

Nasadila jsem si prstýnek a dala Petrovi pusu. Nasnídali jsme se a já šla do práce. Po práci jsme se s Petrem jeli podívat po nějakém tom domě. Nakonec jsme našli ideální dům. Nebyl ani moc malý, ani moc velký. Měl balkón a asi dvě patra. Byl dokonalý. Podepsali jsme smlouvu a Petr ten dům koupil. Další den jsme pomalu začali stěhovat věci. Calin přivezl dodávku a pomohl nám se stěhováním. Poslední co v bytě zbylo byli Purpur a Diego. Strčili jsme každého do přepravky. Jednu jsem vzala já. Druhou Petr. Dali jsme si je na klín a jeli. Purpur ležel a spal ale Diego pořád mňoukal. Když jsme přijeli k našemu novému domu, postupně jsme vynosili všechny věci z dodávky do domu. Když už byl všechen nábytek v domě, vzali jsme přepravky a odnesli je dovnitř. Petr zavřel dveře a já pomalu otevřela dvířka. Purpur si dům párkrát očichal a lehl si na gauč a spal. Diego byl zvídavější. Všude to prozkoumával. Dala jsem jim do misek granule a vodu. Podlaha byla celá zaprášená. No, tady bude ještě hodně práce.