Život je boj [DOKONČENO]

Láska Nebo Zalíbení?

Další den jsme se sešli v kavárně.

P-Petr, J-Já

J-proč jsi se se mnou chtěl vidět?

P- hele budu k tobě upřímný a řeknu ti to narovinu. Líbíš se mi od té doby co jsem tě viděl na tom koncertě. Proto jsem tě pozval do backstage. No a když se mi nějaká holka líbí, tak se o ní chci něco dozvědět. Samozřejmě se taky můžeš ptát na otázky a já ti odpovím.

J: aha, a co by jsi o mě chtěl vědět?

P: něco mi o sobě řekni. Jestli žiješ v Brně od malička, jestli máš nějaké domácí zvíře, jestli máš sourozence atd....

J: tak, jmenuji se Enie Šípková, do Brna jsme se přistěhovali když mi bylo 10, jsem jedináček, žiji s rodiči v jednom domě, je mi 19 brzy bude 20, před 8 měsíci se stalo něco o čem nerada mluvím ale jestli tě to zajímá tak ti to klidně řeknu. Ještě něco tě zajímá?

P: jak jsi se o mě a mé hudbě dozvěděla?

J: no, před 8. Měsíci mi zemřela nejlepší kamarádka a já trpěla depresemi, no a tvá hudba mi pomáhala cítit se lépe.

P: pane bože, Enie to mě strašně mrzí. Já nevěděl... Promiň že jsem se zeptal.

Natáhl se ke mně a objal mě.

J-ne neomlouvej se, jsem v pořádku. A mohu se teď ptát já?

P- jistě. Co tě zajímá?

J: kolik ti je let? Bydlíš sám? Máš nějakého domácího mazlíčka? Jaké je tvé příjmení? Bereš drogy?

P: dobře, je mi 21 let, bydlím se svojí babičkou, mám 2 kocoury, jmenuji se Petr Adámek, drogy? Občas. Ještě nějaká otázka?

J-asi už ne. A ty?

P- ani nevím, možná časem mě něco napadne.

Když jsme dopili, chtěla jsem zaplatit ale Petr namítl, že za dámu vždy platí muž a že mě pozval. Zaplatil a já řekla že příště zvu já jeho. Usmál se a souhlasil. Bylo ještě málo hodin a tak mě chitil za ruku a vedl k lesní cestičce. Zeptala jsem se kam mě vede. Odpověděl: nech se překvapit. Ještě chvíli jsme šli lesní cestou a pak jsme vyšli na louku na které stála krásná, dřevěná rozhledna. Šli jsme nahoru a když jsme tam vylezli, viděla jsem celé Brno. Bylo to nádherné. Brno ale nebylo jediné co jsem viděla. Podívala jsem se na Petra a viděla jsem jiskru v jeho očích. Bylo vidět že je šťastný a ve mně to probouzelo pocit blaha. Byla jsem šťastná že se usmívá, že je šťastný. Ale proč? Vždyť ho znám sotva pár dní a už teď je jasný že se mi líbí. Pořád jsem se mu dívala do očí, najednou se jeho rty začali  přibližovat k těm mým. Odtáhla jsem se ale zároveň jsem chtěla aby se stalo to k čemu se chystal. Byla jsem zmatená sama sebou.

P: stalo se něco?
J: ne, já nevím.
P: líbíš se mi Enie, jsi jiná než ostatní.
J: taky se mi líbíš, ale já ani nevím co sama chci.
P: to nevadí. Máš tolik času kolik budeš potřebovat.
J:děkuju.

Objala jsem ho a bylo mi krásně. Taky mě objal. Chvíli jsme se objímali a pak jsme slezli z rozhledny. Už se začínalo stmívat. Jsem nightofibik a tak jsem se Petra chitila a on mě objal rukou kolem ramen a já si dala svoji hlavu na jeho hruď. Byl asi o hlavu vyšší než já. Přišli jsme k mému domu a rozloučili se. Chtěla jsem vejít do domu ale dřív než jsem otevřela dveře, otočil mě tváří v tvář k sobě a políbil mě. Usmála jsem se a řekla:nejkrásnější rozloučení jaké znám.

Tak dnes další kapitola. Snažím se to dělat napínavé aby vás to bavilo. Snad se zatím fanfikce líbí.

Easterbunny1515 🌺