O pár hodin dříve...
Zazvonil mi telefon. Jak já tohle nenávidím. Z milované písničky se náhle stává ta nenáviděná.
„Ano?" ozvala jsem se rozespale a rukou si protírala oči.
V pozadí byl slyšet hluk, takže kamarádčin hlas jsem zaslechla jen těžce, ačkoliv určitě křičela. „Lisso! Musíš okamžitě přijít! Tohle je ta nejúžasnější kalba ze všech úžasnejch kalb!"
Tiše jsem se uchechtla, tohle Rid tvrdila už včera a koukejte, jak jsem dopadla. Prospala jsem celý den!
„Víš Rid-"
„Žádný víš Rid! Okamžitě sem koukej naklusat! Čekáme tě!" přerušila mě a dříve než jsem se stačila zeptat, s kým mě čeká, hovor típla.
No paráda, pomyslela jsem si.
Během třiceti minut jsem byla oblečená a připravená vyjít z domu. Do kabelky jsem si hodila klíče, telefon, peněženku a dámské potřeby (co kdyby náhodou) a do další půl hodinky jsem stála před tím tolik známým barem.
Vytáhla jsem telefon a zavolala Rid, která ho - samozřejmě - nezvedla. Jak jinak. A co jsem vlastně čekala? Že tu na mě bude čekat? Vždyť do té hodiny, co mi trvala cesta, si už mohla najít nějakého blbečka a teď spolu někde...však vy víte co!
Vešla jsem tedy dovnitř a nechala se vtáhnout k baru.
„To už jsi zase tady?" zeptal se mě Marvin, zdejší barman.
Otočila jsem se jeho směrem. „No jo, noc je ještě dlouhá, tak buď té lásky a hoď mi sem to, co včera!" zakřičela jsem, protože v tom hluku jsme se slyšeli jen obtížně.
Kdybych jen tehdy tušila, jak moc dlouhá ta noc bude!
Marvin zavrtěl hlavou na znak: moc to nepřežeň, ale stejně to pití nakonec skončilo v mých dlaních. Upíjela jsem ze svého drinku a přitom očima hledala svoji kamarádku.
„Rid!!" vykřikla jsem, když bylo její tělo konečně spatřitelné mezi masami lidí. Ona se ke mně otočila a usmála. Vydali jsme se k sobě.
„Liss! Už jsem myslela, že nepřijdeš!" zvolala do hluku kolem.
„A stalo se někdy, že bych se nestavila, abychom se pobavili?"
Jenže pravá zábava ještě měla nastat, protože zrovna v tu chvíli jsem na sobě ucítila něčí intenzivní pohled. Otočila jsem se tím směrem a spatřila kluka asi v mém věku, jak na mě zírá doslova s otevřenou pusou. Mrknu a zmizí.
Zavrtěla jsem hlavou. Nevrací se to, je to jenom alkoholem...nic jiného v tom není...
V to jsem alespoň doufala...
ČTEŠ
✔ Nikdy by mě nenapadlo...
WerewolfAlissa, holka, která nechybí na žádném mejdanu, už jako malá tušila (nebo cítila?), že v našem světě se skrývají stvoření, jež jsou v hierarchii na vyšším stupínku než my, obyčejní lidé. Někdy dokonce koutkem oka zahlédla něco/někoho, co do okolí př...
