✔ Nikdy by mě nenapadlo...

Kapitola 12.

„To jsi neměla dělat, holčičko," jeho hlas byl naráz zbaven veškerého veselí a šprýmu stejně jako má mysl. Už jsem nedovedla nalézt jedinou uštěpačnou poznámku, která by popisovala současnou situaci. Nic. „Ukončíme to, ano?"

A s tím udělal první kroky mým směrem.

Já šla opačně.

A takhle to šlo do té chvíle, než jsem se probudila z transu podivného tance a otočila se, k němu zády.

Mé další kroky mě dovedly do náručí...

*

„Ššš," bylo jediné, co jsem slyšela, a jediné, co jsem cítila, byla cizí ruka pohybující se v mých vlasech. „Ššš."

A jediné, co jsem dovedla, bylo nekontrolovatelně se třást strachy. Z úst mi unikl vzlyk.

„Ššš, Ali. Všechno bude v pořádku."

Jako bych tu "uklidňující" větu už dnes v noci několikrát neslyšela.

Za námi se ozvalo zasyčení, jež narušilo tuhle (alespoň částečně?) klidnou chvilku. „Zane."

A tehdy se slzy spustily jako vodopády. Dva vodopády, divoce vytvářely cestičky po mých tvářích.

Cítila jsem, jak se ruce, jež mě držely v pomyslné bublině bezpečí, napnuly a člověk přede mnou ztuhl. Hruď začala vibrovat a zavrčení se rozlehlo celým domem.

„Proč jsi přišel? Proč?!" ozval se pan vampýr znovu.

„Proč jsem přišel? Proč jsem přišel?! Vážně se mě na to musíš ptát?!" promluvila moje záchrana tiše, avšak ne příliš klidně.

„Nepochopím, proč s nimi tak naděláte. Jsou to jenom ženský krucinál!" vykřikl s opovržením Ó Velký a Děsivý Pan Vampýr. „Vždyť se rozhlédni kolem! Kolik jich tu je! A ty máš oči jen pro tohohle...červa."

Zachránce si mě k sobě ještě více přitiskl a místnost znovu naplnilo zavrčení. „Neopovažuj se ji urážet! NIKDY!" Párkrát se zhluboka nadechl a pak již zcela klidným hlasem pronesl: „Mluvil bys jinak, kdyby Anna stále žila."

Kdo je Anna?

„Nemáš právo vyslovovat její jméno!" zasyčel Vampýr hrůzostrašně, až mi naskočila husí kůže. „Nějaký čokl jako ty nemá právo-"

Moment...moment...

Jak se moje mysl začala zbavovat strachu, protože pocit bezpečí se začal zvyšovat, pomalu jsem si začala uvědomovat souvislosti...

Tenhle červ bych, pokud to chápu správně, měla být já? A ten hlas je až podivně známý...vampýr ho nazval Zanem...hou hou hou! Právě se tulím k panu Vlkodlakovi? K tomu magorovi?!

Moje vzpírání bylo k ničemu. Právě naopak, přitáhl si mě k sobě ještě blíže. Jo, taky jsem se divila, že to ještě šlo.

„Právě naopak. Anna patřila do mé smečky," odvětil vlkodlak Zane jako bych se od něj vůbec nepokoušela dostat co nejdál. Ale pak mě zarazila nezvaná a přesto celkem vítaná myšlenka. 

Proč bych měla utíkat, ptala jsem se sama sebe. Byl to nějaký reflex? Vždyť to on mě předtím zachránil a ani teď nevypadá, že by mě chtěl nechat napospas krevsající pijavici, ne?

„Správně, patřila! A teď je mrtvá! MRTVÁ!" smutek a vztek sálající z vampýrových slov mi doslova trhal srdce. „Kvůli vám! Proto udělám peklo ze života všem, kteří zničily ten můj!" Zdálo se, že veškeré jeho emoce zastínila touha po pomstě a vztek. To jediné živilo jeho temnou duši.

„Proto zničím všechny, kteří zničili mě!"

A s těmi slovy se rozběhl proti nám...

WOW!

Co se to děje?! Nejlepší umístění #11 v kategorii vlkodlaci? Skoro 500 přečtení? A téměř 70 hvězdiček?

Přesně tak, WOW! To slovo to vystihuje úplně dokonale, nemyslíte?

Strašně bych vám všem chtěla poděkovat, dost to pro mě znamená...

Vím, že je tahle kapitola trošku slabší, ale příště vám to vynahradím, slibuju!

Dále jsem taky přemýšlela, že bych mohla napsat příběh i na našeho lovce/zloděje a vampýra v jednom...co říkáte?

Další kapitolku se pokusím přidat co nejdříve! Těším se na vás zase příště!!!