Bylo několik hodin po půlnoci (kdo ví, kolik ve skutečnosti vlastně hodiny odbíjely), když jsem se opilá vymotala z baru. Do někoho jsem vrazila a na ruce ucítila jemné šimrání, ale nevšímala jsem si toho. V mém stavu mi to bylo stejně úplně jedno.
Už v baru jsem měla pocit, že mě někdo sleduje, avšak toto nepříjemné tušení se mnohonásobně zvýšilo právě na čerstvém vzduchu, kdy se má pomatená mysl alespoň trošku uspořádala. A v tu chvíli jsem na sobě necítila jeden, nýbrž několik pohledů.
Rozhlédla jsem se kolem, zda někoho či něco neuvidím. V periferním vidění jsem spatřila skupinu černě oděných mužů, jenže v momentě, kdy jsem se na ně zahleděla pořádně, zmizeli. Jako by tam snad nikdy nebyli...
ČTEŠ
✔ Nikdy by mě nenapadlo...
Người sóiAlissa, holka, která nechybí na žádném mejdanu, už jako malá tušila (nebo cítila?), že v našem světě se skrývají stvoření, jež jsou v hierarchii na vyšším stupínku než my, obyčejní lidé. Někdy dokonce koutkem oka zahlédla něco/někoho, co do okolí př...
