✔ Nikdy by mě nenapadlo...

Kapitola 14.

Vampýr se sklonil k mému uchu a tiše a klidně zašeptal: „Bude to bolet jen chviličku. Postarám se, abys to měla rychle za sebou, ano?"

A s těmi slovy...

*

A s těmi slovy...

...se svalil na zem.

S vytřeštěnýma očima jsem sledovala, jak se jeho tělo seznamuje se zdejší podlahou. Svýma očima jsem putovala výš a výš, dokud jsem se nesetkala s pohledem plným obav a starosti.

Zane se ke mně sklonil a prudce obmotal svoje ruce kolem mého pasu, jako by se snad bál, že bych se mohla každou chvíli vypařit. V prvním momentě jsem nevěděla, co dělat, a zůstala ztuhlá. Připadalo mi to takové...správné a tak jsem ho rozklepanýma rukama opatrně objala a zabořila obličej do hrudi přede mnou, zatímco on mě hladil po vlasech.

„Myslel jsem, že jsem to nestihl a ty..." mumlal tak rychle, že jsem skoro nestihla zachytit význam jeho slov.

Bál se o mě.

„Všechno je v pořádku," zašeptala jsem směrem k němu, ačkoliv tuhle větu doslova nenávidím, teď mi přišlo správné ji použít.

Odtáhl se ode mě s jemným zamračením. Řekla jsem snad něco špatně?

Mé zmatení ale zmizelo, když po mně hodil slabým úsměvem a přikývnutím. „Všechno je v pořádku," zopakoval po mně.

Nastávající minuty mám jako v mlze. Uvědomuji si, že mě Zane chytil za ruku a táhl pryč od ležícího vampýry se slovy: „...než se probudí..." a „...nesmí najít..."

No a teď jsme tady. V další opuštěné budově, dalším temném pokoji.

Pravděpodobně nepochopím, co s tou tmou pořád mají. V kolika tmavých místnostech jsem už dneska byla?

„Potřebuju si ujasnit pár věcí," řekla jsem nakonec sebevědomým tónem, který z jeho strany nedovoluje žádný odpor. Ačkoliv se začal ošívat, pokračovala jsem: „Tak zaprvé...jak to, že jsi...eh, jak to jen říct, aby to nevyznělo špatně? Živý?"

Zane se na mě ušklíbl, a aniž by ze mě spouštěl svůj pohled, nadzvedl látku svého trička. Tam, kde ještě před pár chvílemi byly rýhy od drápů, měl pouze úzké jizvičky. „Léčíme se rychleji pokud to není smrtelná rána-"

„Fajn," skočila jsem mu spěšně do řeči, „dejme tomu, že bys mohl být vlkodlak-"

„Že jsem vlkodlak."

Povzdechla jsem si. „Dobře. Dejme tomu, že jsi vlkodlak," zopakovala jsem znovu s důrazem na slovo jsi, „a ten druhý, ten vampýr, je vážně upír," počkala jsem na jeho přikývnutí. „Co s tímhle vším mám společného já? Proč mě chtěl...zabít?" zeptala jsem se, ačkoliv odpovědi jsem znala od krvelačné pijavice. Jistota je však jistota.

„Vidíš tohle?" ukázal po nastalém tichu na můj krk, kde mě předtím kousnul.

Pomalu jsem přikývla.

„To znamená, že jsi pro mě důležitá. Nejdůležitější. Světlo v temnotě. Někdo, kdo bude kráčet po mém boku a navádět mě tou správnou cestou, abych se nikdy nedostal na scestí, a i kdyby se tak stalo, ty bys byla ta, kdo mě zachrání," řekl a zamyšleně pohladil místo, o kterém prvně mluvil.

Po zádech mi přejel lehký mráz. Rychle jsem chytila jeho ruku, čímž jsem zabránila dalšímu styku s mou kůží kolem citlivé pokožky. Potom jsem se zadívala do jeho očí a udělala něco, něco, co by mě nikdy nenapadlo...

Přiložila jsem svá ústa na ta jeho. Tělem se mi rozlezlo příjemné teplo a cítila jsem, jak se jeho dech zadrhl v překvapení. Jeho ruce se přesunuly na můj pas, za který si mě přitáhl blíž. A pak...

Zavrněl. Dobře, to je vážně...zajímavé. Ale asi se není čemu divit, když je něco jako...když je vlkodlak?

Ruce jsem mu zabořila do vlasů a užívala si tu krásnou chvilku.

Avšak ani ta netrvala dlouho.

Stačila jedna vteřina, jedno mrknutí oka a celý svět se mi zbořil přímo pod mýma nohama.

Ale tak je to vždycky. Najdete něco, co jste hledali celý život, a v jednu nehlídanou chvíli, kdy si myslíte, že je všechno dokonalé, o to přijdete.

A já si uvědomila, že moje štěstí odešlo, když jeho stisk na chviličku zesílil a hned na to naprosto povolil. Zane se zahleděl svýma vytřeštěnýma očima do těch mých a zaúpěl. Za jeho ramenem se zlomyslně ušklíbal vampýr s rukama od krve.

A byla to moje chyba.

Kdybych ho nezbavila soustředění, stalo by se to?

Kdybych si odpustila tu úžasnou chvilku, překvapil by nás?

Včera jsem bohužel kapitolku nestihla zveřejnit (chyběly poslední úpravy), ale už jsem zpátky!

Tentokrát je to po třetí za sebou, co kapitolu ukončuju...jak to jen říct?...s přicházející smrtí?

Rozhodně se těšte na příští kapitolku!

Já se s vámi pro dnešek loučím a těším se na příště!!!