Jmenuji se Matyáš Bojan, je mi 30 let a pracuju na urgentu v Rubavě.
Chci vám povědět příběh, o kterém nevím co si mám myslet. Možná jsem až moc velkej snílek, možná je to kravina, ale když jsem to zažil, nemohl jsem tomu uvěřit.
Je den jako každý jiný a já se právě probudil v mém bytě. Při pohledu na budík jsem zjistil, že mám čas. Je totiž teprve 6 a do práce mám jít až v 8. Řekl jsem si tedy, že si půjdu zaběhat. Převlékl jsem se do sportovního, vyndal mobil z nabíječky a když jsem odcházel, vzal jsem si ještě že šuplíku v chodbě sluchátka. Zapojil jsem je do telefonu, zapnul písničky a sluchátka si dal do ucha. Mohl jsem tedy vyrazit. Zabouchl jsem za sebou dveře paneláku a už jsem se zase cítil, jako bych byl někde v jiném světě. Nevnímám nic jiného, než hrající hudbu a moje kroky. Někdo by řekl, že je to celkem nebezpečný, mohl bych klidně do někoho narazit nebo něco narazit do mě...
Najednou jsem ležel na zemi a obličej mi olizoval pes. Slyšel jsem, jak ho někdo okřikuje.
N(ěkdo): ,,Bailey! Bailey! Nech toho! Pojď sem! Není vám nic?" Zeptal se mě ten někdo. Pořádně jsem nic neviděl, jenom rozmazaně. Když jsem si promnul oči, tudíž z nich trochu setřel psí sliny, uviděl jsem nad sebou krásnou slečnu s dlouhými tmavými vlasy a brýly na nose.
S(lečna): ,,Pane, není vám nic?" Podávala mi ruku abych se mohl zvednout.
M: ,,Jsem v pořádku, děkuju." Chytl jsem se jí za ruku a ona mi pomohla na nohy. Teprve teď jsem viděl, jak je krásná. Připadal jsem si jako ve snu.
S: ,,Já se vám omlouvám, on Bailey je hrozně přátelský. Asi jste mu padl do oka."
M: ,,To je v pořádku." Pohladil jsem Baileyho po hlavě.
Slečna se mi potom ještě několikrát omlouvala. Pak jsme se rozloučili a já se běžel domů osprchovat od psích slin, abych později mohl jít do práce.
Poté, co jsem se převlékl a smyl že sebe pot v kombinaci se psími slinami, nasbíral jsem se a šel do práce.
Když jsem vcházel na urgent, zastavila mě Mery, vrchní sestra.
Me: ,,Maty?!"
M: ,,Ahoj Mery. Co potřebuješ?"
Me: ,,Máš jít za tátou, má tam tu novou doktorku." Můj táta je primář urgentu.
M: ,,Dobře, převléknu se a půjdu tam." Rozešel jsem se směrem na lékařák, kde jsem se převlékl a šel do primářovny. Zaklepal jsem.
J(irka-Matyho táta): ,,Dále!" Ozvalo se z místnosti. Otevřel jsem tedy dveře s úsměvem na rtech za účelem přivítat novou posilu urgentu slušně. Když jsem ale uviděl, kdo tam sedí, můj pohled se rázem změnil. Ona vypadala taky zaraženě. Byla to ta krásná slečna od toho psa.
J: ,,Á, Maty, dobře že jsi přišel. Tohle je doktorka Lucie Krutinová, nová posila našeho urgentu."
L: ,,Lucie Krutinová, těší mě." Podala mi ruku.
M: ,,Taky mě těší." Podal jsem jí ruku nazpět a pořád zaraženě se na ní díval. Ona už stihla odhodit svůj zaražený výraz a nahradila ho širokým ušměvem.
Jak jsme tam tak stáli v trapném tichu, atmosféru odlechčil táta.
J: ,,Maty buď tak hodný a vezmi si paní doktorku na starosti. Ukaž jí to tady, proveď jí a prvních pár případů řešte spolu, aby paní doktorka pochopila, jak to tady chodí."
To už jsem i já odhodil svůj zaražený výraz pryč a nasadil krásný úsměv, neodhodlal jsem se ale k ničemu jinému, než k tichému...
M: ,,Mile rád." Usmála se na mě a já cítil, jak se v jejích tmavých krásných očích přímo topím. Byla tak krásná!
