M: ,,Luci, tohle je můj děda Karel. Dědo, tohle je moje přítelkyně Lucie." Představil jsem je.
Luciin výraz jako by rozmrazil.
L: ,,Ježiši, já se vám omlouvám. Lucie." Podala mu ruku.
K: ,,Karel. To je v pořádku. Matýsku, otevřeš mi prosím bránu aby jsem mohl projet dovnitř?" Podíval se na mě.
M: ,,Jistě, ale, ty tu chceš zůstat?" Zeptal jsem se, když jsem uviděl, jak Lucii podává tašky s věcma.
K: ,,Snad vám to nevadí. Matýsku, večer si zapálíme oheň a opečeme si buřty. Dáme si pivo!"
M: ,,Jo, dobře." Díval jsem se zaraženě. Pak už jsme otevřel bránu a děda autem zajel na dvůr. Lucie mezitím odtáhla všechny ty tašky do domu a šla připravit buřty atd. S dědou jsme zapálili oheň.
Celý večer jsme s Lucií poslouchali všechny možný historky od jeho dětství až do současnosti.
Konečně jsme s Lucií zapadli do pokoje a zavřeli za sebou dveře. Začali jsme se líbat. Když jsem ale chtěl Lucii sundat triko, otevřeli se dveře.
K: ,,Matýsku...ehmm...pardon. Nechci vás rušit. Jen se vás chci zeptat, zda vám nebude vadit, když vám tady nechám otevřené dveře, mám vždycky divný pocit když nespím vedle své milované ženy."
Otočil se a odešel do protější místnosti. Z jeho postele bylo krásně vidět na tu naši. Stejně tak to bylo z té naší. Děda si lehl do postele.
K: ,,Dobrou noc."
M+L: ,,Dobrou😂"
Nakonec jsem z Lucky slezl a lehl si vedle. Za chvíli jsme oba spali.
Ráno mě vzbudil jakýsi radál. Byl to zvuk motorové pily. Podíval jsem se na hodiny a viděl jsem, že je půl 7. Při pohledu do protější místnosti jsem zjistil, že dědova postel je prázdná. Vyšel jsem tedy na chodbu a z okna viděl dědu jak řeže dříví. Šel jsem za ním ven.
M: ,,Dědo, vždyť je půl 7. Pojď si ještě lehnout."
K: ,,Ale Matýsku. Přece nejsme nějací pražáci aby jsme vyspávali do 10. Nařežu dříví a pojedu domů."
M: ,,Dobře, tak hlavně dávej pozor."
Otočil jsem se a odešel zpět do domu. Lehl jsem si zpět k Lucce do postele.
L: ,,Dobré ráno. Kde je děda?" Zeptala se, když viděla jeho postel prázdnou.
M: ,,Řeže dříví motorovkou🤦♀️😂. Prý to dořeže a pojede domů."
L: ,,My taky večer musíme odjet. Já mám zítra směnu."
M: ,,No právě." Řekl jsem trochu potichu.
L: ,,Říkal si něco?"
M: ,,Ne, nic. Jenom jak strašně tě miluju." Políbil jsem jí.
M: ,,Co kdybychom pokračovali tam, kde jsme včera skončili?"
Lucie se jen usmála a tak jsem šel radši zavřít dveře a cestou jsem je zamknul.
.
.
.
Když jsme skončili, oblíkli jsme se a Lucka šla udělat snídani.
M: ,,Dědo, pojď se nasnídat." Zaraženě jsem se na něj koukal. Za tu chvíli, co jsme byli s Lucií nahoře děda nasekal všechno dřevo a ještě ho stačil složit do dřevníku.
K: ,,Už jdu Matýsku. Po snídani ale vážně pojedu. Nesnaž se mi to vymluvit."
M: ,,Však ti nic nevymlouvám." Objal jsem ho kolem ramen a už jsme si to kráčeli přes zahradu do domu.
