Stojíme s Lucií na dvoře a díváme se, jak děda odjíždí. Naposledy mu zamávám a pak mi v zatáčce zmizí z očí. Znovu nastává ta správná chvíle. Ta pravá chvíle. Ta chvíle, na kterou čekám celý víkend. Jestli nás zase někdo vyruší, tak už to snad vzdávám. Jsem připravený. Otočím se na Lucii a dívám se jí do očí.
M: ,,Luci, snažím se ti už dlouhou dobu něco říct. Strašně tě miluju a proto se tě chci zeptat..."
Pokleknu před ní a z kapsi chci vyndat krabičku s prstýnkem, ale nemůžu jí najít, není tam. Lucie začíná být dojatá. Tak krásný tohle mohlo být. Zase jsem to zkazil. Když mě ale vidí, jak prohledávám kapsi, zarazí se.
M: ,,Sakra, jsem ten prstýnek nechal ve uvnitř v druhý bundě🤦♀️"
L: ,,😂😂😂" zasmála se, ale v jejím hlase byla slyšet lítost.
M: ,,Já bych pro něj došel, ale bojím se, že mezitím zase někdo přijde nebo vybuchne bomba nebo co já vím😂🤦♀️prostě by mi to zase někdo překazil."
L: ,,Mě to nevadí."
Oddechuju a jsem z toho celkem mimo. Vážně si to teď na potřetí překazím sám?
L: ,,Maty!"
Probudí mě z hlubokých myšlenek.
M: ,,Jo, co?"
L: ,,No, já myslela, že se mě chceš na něco zeptat, ne?"
M: ,,Jo, promiň. Určitě jsi si představovala žádost o ruku romantičtější🤦♀️"
L: ,,Možná když jsem byla malá. Ale teď je pro mě nejromantičtější tahle, protože mě o ruku žádáš ty❤."
M: ,,Tak ještě jednou tedy." Koleno už se mi boří do trávi. Ach ne, určitě tam bude důlek. To by děda nadával. Pak se ale vzpamatuju a začnu znova.
M: ,,Lucie, vezmeš si mě?" Začal jsem být trochu nervózní. Najednou mě napadla i varianta, co když řekne ne? Co budu dělat? Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Ale se určitě nestane. Uklidňoval jsem se. Moc to ale nepomáhalo. Už jsem chtěl aby mi odpověděla. Navíc, NE se říká jen v blbých filmech. Měla to být další uklidňující věta. Bohužel svůj účel moc neplnila. Tak už mi odpověz. Říkal jsem si.
Nakonec ale, po dlouhém uklidňováním sebe sám, ta holka, co jsem jí náhodou potkal v parku, co mě její pes schodil na zem, co jsem si připadal jako ve snu, když jsem jí viděl, co jsem na ní pak náhodou narazil u táty v primářovně, co jsme spolu ošetřili několik případů, co já se do ní zamiloval a ona chtěla být jenom kamarádka, a co jsem se s ní po pár týdnech až měsících vyspal a co jsem s ní pak začal chodit, tak tahle holka mi konečně řekla své...
L: ,,Ano!❤
M: ,,Vážně?"
L: ,,Jo, nebo chceš abych si to rozmyslela?😂"
M: ,,Samozřejmě že ne." Podala mi ruku a já se zvednul.
M: ,,Miluju tě.❤"
L: ,,Já tebe taky❤."
Políbili jsme se.
L: ,,Tak šup do práce. Teď musíš opravit ten důlek co jsi udělal dědovi do trávníku.😂"
M: ,,Dobře, ale nejdřív pojď dovnitř, ať ti můžu navlíct ten prstýnek." Rozběhl jsem se k domu a Lucie za mnou.
