L: ,,Tati? Co tady děláš?"
Všichni se na ně dívali. Tedy hlavně na Luciina tátu.
H(ynek-Lucky táta): ,,Luci, já..."
L: ,,Nic mi neříkej. Všechno mi to je jasný. Nejsem malá." Naštvala se a odešla. Za publika všech ostatních na urgentu jsem se za ní rozběhl.
M: ,,Lásko! Lucie! Co se stalo?" Zeptal jsem se jí, když konečně zastavila na lékařáku. Seděla u stolu tak jsem se posadil vedle ní.
L: ,,Víš Maty. Já jsem to nemohla vydržet, promiň." Rozbrečela se.
M: ,,Mě je to jedno, že na nás všichni takhle blbě koukali. A co jsi myslela tím, že je ti všechno jasný?"
L: ,,Táta je stokrát léčený alkoholik. Mámu bil. Pak ho zavřeli a když ho pustili tak to s ním máma zkusila znovu pod podmínkou, že už pít nebude, že bude abstinent. Pár týdnů bylo všechno zalitý sluníčkem, dokonce naši zvažovali druhé dítě. Pak už to ale táta nedával a začal znovu pít. Když ho máma vyhodila definitivně, bylo mi 10. Téměř 20 let jsem ho neviděla. A teď se najednou objeví tady na urgentu."
Začala brečet na novo.
M: ,,Lásko, nebreč. To bude dobrý. Nechceš si s ním alespoň promluvit? Třeba zjistíš o co mu jde."
L: ,,Půjdeš se mnou?"
M: ,,Jasně. Pojď." Zvedli jsme se a šli zpět na urgent. Teď už nám nikdo žádnou zvláštní pozornost nevěnoval. Naopak. Všichni byli zabraný do své práce. Přišli jsme s Luckou k lůžku číslo 3 a já mírně odrhnul závěs. Byla tam sestřička.
M: ,,Můžete nás nechat chvíli o samotě."
Sestřička jen přikývla a závěs za sebou zatáhla.
L: ,,Tati, chtěla bych si promluvit."
H: ,,Dobře. Tohle je tvůj přítel?"
L: ,,Jo, Matyáš Bojan."
M: ,,Matyáš, těší mě." Podal mu ruku.
H: ,,Hynek, potěšení na mé straně." Ruku mu stiskl.
L: ,,Proč jsi tady a jak si mě vůbec našel?"
H: ,,Dělám teď řidiče a rozvážím jedné firmě květiny, sazenice atd. Bohužel jsem měl nehodu..."
L: ,,Takže si opilej řídil, super."
H: ,,Ne! Tak to není! Test je čistej! Podal Lucii papíry s různými testy.
L: ,,Promiň. To jsem nechtěla."
Usmála se.
H: ,,No a abych tedy pokračoval. Netušil jsem že tu pracuješ. Myslel jsem že budeš na nějaké klinice v Praze. Lucinko, chtěl bych se ti omluvit za to všechno co jsem vám udělal. Mohla by jsi mi to odpustit? Změnil jsem se. Vážně. Dej mi prosím ještě jednu šanci."
Lucie se na mě tázavě podívala.
L: ,,Dobře, ale musíš mi to nějak dokázat. Že jsi se změnil. Nechci tě ztratit, protože vím že jiného tátu a dědečka pro své děti už mít nebudu..."
M+H: ,,Cože?"
M: ,,Ty jsi těhotná?"
L: ,,Ne!🤦♀️😂Jak bych mohla." Podívala se na mě.
L: ,,Na to je ještě brzo."
Všichni se zasmáli.
