Posuneme se asi tak o rok dopředu. Lucka Hynkovi odpustila a často se s ním vídáme. S Lucií jsme zamilovaní každým dnem čím dál tím víc. Rozhodl jsem se udělat, někdo by řekl až radikální krok. Požádám Lucii o ruku.
Zrovna jsem se probudil, ale Lucka vedle mě neležela. Otevřel jsem tedy dveře ložnice a okamžitě mi bylo jasné, kde Lucka asi je. Z kuchyně se ke mě linuly vůně něčeho, co vonělo jako lívance se skořicí. Miluju to. Vůně mě vedla bytem, až jsem skončil u kuchyňské linky a Lucka akorát dávala lívance na talíř.
M: ,,Dobré ráno, lásko."
L: ,,Dobré ráno, ospalče.😂"
M: ,,No tak jsem si trochu přispal no😂se to jednou nezblázní."
L: ,,Však já nic neříkám😂." Odsekla a položila na stůl talíř s lívanci.
V klidu jsme se nasnídali. Lucie byla v kuchyni a uklízela špinavé nádobí do myčky. V tu chvíli přicházel na řadu bod číslo 1 mého plánu.
M: ,,Luci?" Opřel jsem se zamyšleně o futra dveří.
L: ,,No?"
M: ,,Co kdybychom zajeli na chatu? Máma mi dala klíče a tenhle víkend tam nikdo nebude."
L: ,,Jo, můžeme. Teď mi ale pojď pomoct dát to nádobí do myčky. Někdo ten zaprasený talíř po tobě umýt musí.😂"
M: ,,Ty jsi dneska nějaká vtipná."
L: ,,To já vždycky.😂"
V pátek ráno jsem měl jít původně do práce, ale prohodil jsem si službu, takže jsme mohli vyrazit na chalupu. Lucie měla volno. Kolem 9 už jsme tam byli. Lucie vyklidila naše tašky s věcma a já posekal zahradu. Vlastně jsme do oběda jenom tak pracovali. Když jsme si konečně sedli do lehátek a zadívali se na přírodu kolem, přicházel na řadu bod 2 mého plánu.
M: ,,Ehmmm...Luci?"
L: ,,Co?"
M: ,,Víš chci ti už dlouhou dobu něco říct, tedy vlastně se zeptat..."
Prstýnek se v krabičce pečlivě ukrytý v kapse nemohl dočkat, až si ho Lucka navlékne. Teda vlastně já taky. Byl jsem strašně nervózní. Najednou se rozezněl Lucčin mobil.
M: ,,Neber to!"
L: ,,Počkej to je Mery. Co když se něco stalo. Nezapomeň co jsi chtěl říct."
Usmála se, zvedla hovor a já si povzdechl. To se nedá zapomenout. Řekl jsem si v duchu. Byl jsem myšlenkami mimo.
L: ,,Jasně, hned jsme tam." Řekla a říkal to.
M: ,,Co se děje?" Zeptal jsem se, když jsem viděl, jak sbírá ze zahrady všechny možný věci a cestou do domu je uklízí.
L: ,,Mery volala, že někde za Rubavou spadl barák. Je vyhlášený traumaplán. Potřebuje nás. Nemají doktory. Slíbila jsem, že přijedeme. Nevadí?"
M: ,,Jasně že ne." Usmál jsem se na ní a povzdechl si. Už jsem to mohl mít za sebou. Rozhlédl jsem se kolem a pak už následoval Lucii do domu, aby jsme si probrali nějaký ty věci.
