Vyšli jsme spolu z primářovny. Nemohl jsem se na ní vynadívat. Potom jsem před svým obličejem viděl něčí mávající ruku.
L: ,,Pane doktore!" Mávala mi rukou před obličejem. Konečně jsem se vzpamatoval.
M: ,,Co? Ehmmm...Ano?"
L: ,,Ukážete mi kde bych se mohla převléct?"
M: ,,Oh, jistě. Pojďte za mnou." Rozešli jsme se na lékařák. Cestou jsem jí stihl ukázat a vysvětlit vlastně všechno. Byla moc milá. Přišli jsme ke dveřím lékařáku. Já jsem otevřel dveře a ustoupil, aby mohla projít první. Potom jsem také vstoupil a dveře zase zavřel. Nikdo tam naštěstí nebyl.
M: ,,A tohle je lékařák. Tady za tou zástěnou se můžete převléc. A tohle bude vaše skříň na oblečení atd. a tady máte šuplík..." Jen přikyvovala.
M: ,,Teď se tu v klidu převlečte a já na vás počkám na chodbě, aby jste trefila na příjem." Ona přikývla a já za sebou zavřel dveře lékařáku. Opřel jsem se o zeď a koukal do stropu.
Po pár minutách vyšla ven v muduru, jako mám já.
M: ,,Tak pojďte." Cestou jsem si povídali. Přišli jsme na urgent a všichni na nás zírali. Teda na ní zírali a ani se jim nedivím. V životě jsem krásnější holku neviděl.
M: ,,Mery, tohle je naše nová posila. Doktorka Lucie Krutinová."
Me: ,,Dobrý den, já jsem vrchní sestra Marie Černá, ale všichni mi tu říkají Mery."
L: ,,Těší mě." Klidně by se ty dvě bavili dál, ale...
Me: ,,Máme příjem."
Potom, co nám záchranáři řekli informace o pacientovi, Mery se mě zeptala...
Me: ,,Maty, vezmeš si ho?"
M: ,,Jasně, půjdete se mnou Lucie? Tedy, mohu vám tak říkat?"
L: ,,Jo a půjdu moc ráda."
Me: ,,Dobře, box 3.
Šli jsme s pacientem na box, kde jsme ho vyšetřili a nakonec jsme s ním jeli na sál.
Teď už mám konečně po službě a jdu se sám převléct na lékařák. Otevřu dveře a vidím, že za zástěnou se převléká Lucie.
M: ,,Je, pardon. Já počkám venku."
L: ,,To je v pořádku, pojďte, já už jsem hotová."
Vešel jsem tedy do místnosti a čekal až vyjde zpoza zástěny. Tak moc bych s ní chtěl někam jít. Co když mě ale odmítne? Co když někoho má? Co když jsem jí nesympatický? Mám to risknout? Nemám to risknout? Ale ne, už vychází. Usmívá se. Risknu to?
L: ,,Ehmmm...jste v pořádku?"
M: ,,Naprosto...ehmmm...tedy, já jsem se vás chtěl zeptat..."
V tom na lékařák vtrhl Prokop.
P(rokop): ,,Čau Maty, Dobrý večer, paní doktorko. Nenechte se rušit, jen si jdu do ledničky pro jídlo." Vyndal z lednice krabičku s nějakou rýží a odešel.
L: ,,Na co jste se mě to chtěl zeptat?"
Znejistil jsem.
M: ,,No já...jestli by jste se mnou nešla dneska na víno?"
L: No...ale vlastně proč ne? Alespoň se lépe poznáme a vynaghradím vám to ráno. Tak se převlečte a můžeme vyrazit. Počkám na chodbě. Akorát...budete muset vybrat nějaký podnik vy. Já to tady ještě moc neznám."
M: ,,Dobře." Zalezl jsem si za zástěnu. Najednou klaply dveře a já tam zůstal sám. Jo! Vyšlo to. Zajásal jsem si v duchu a pak už se převlékl.
