„Chceš mě?" „Nechci tě" |Slunečná fanfikce|

3.část - DEN JAKO KAŽDÝ JINÝ?

Z pohledu Janka:
Ještě chvíli jsem tu brunetu sledoval a pak jsem se vydal do třídy. Bylo 7:49, takže byl nejvyšší čas. Zrovna vycházela ze šatny se svými kamarádkami, ale šatna se zaplnila lidmi a ztratila se mi z dohledu. Viděl jsem jí poprvé, ale něčím mě fascinovala. Akorát jsem jí asi trochu vylekal. Na chodbě jsem sešel s Vildou a odešli jsme do třídy.

Z pohledu Týny:
Vyšly jsme z šaten a vyrazily do třídy. Chvilku jsme hledaly a když jsme tam přišly, bylo 7:55. Naštěstí byla zadní lavice pořád prázdná. Yes, řekla jsem si v duchu. Sedla jsem si tam s Julčou a Sylva si sedla o lavici dopředu k nějaké holce, která se jmenuje Klára, jak jsme později zjistily. Zazvonilo a do třídy přišla učitelka. Představila se pak jsme se představili po jednom my. Pak nás seznámila s plánem pro tento a příští týden.
Učitelka: „Takže zítra vám rozdám učebnice, ve středu se bude jako každý rok konat přednáška o drogách a prevenci, ve čtvrtek kurz první pomoci a v pátek bude sportovní den. Příští týden vás všechny koná adaptační kurz. Vy pojedete se 2.A. Nebojte se, je to dobrá parta."
Super, super. Tvářila jsem se dost zoufale. Nechtěla jsem nikam jet a ještě k tomu s jinou třídou. Další dvě hodiny utekly jako voda, dostali jsme jen nějaké formuláře pro rodiče k vyplnění a učitelka nám řekla spoustu informací o tom, co a jak bude. Učitelka nás pustila domů, přezuly jsme se v šatně a vyrazily k metru. Došly jsme na stanici a stál tam on. Ten blonďák. Snažila jsem se dívat jinam, ale moc to nešlo.
Julča+Sylva: Kam to furt čumíš?" a povídaly se mým směrem.
Neodpověděla jsem, ale jim to došlo.
Julča+Sylva: „Jo taak, líbí se ti co?"
„Ne nelíbí se mi", odsekla jsem „Ani ho neznám"
Sylva: „Co není, může být" a obě se začaly smát.
„Byl na mě hnusnej už, když mě poprvý viděl"
Obě už radši mlčely. Přežily jsme cestu přeplněným metrem, došly na zastávku a za chvíli přijel autobus. Sedla jsem si sama a dala si sluchátka do uší. Zapla jsem písničku a za chvíli usnula. Vzbudila mě Julča
Julča: „Vstávat ty ospalče, za chvíli vystupujem", začala se smát.
Taky jsem se zasmála a vystoupily jsme. Rozloučila jsem se s holkama a vydala se domů. Zbytek dne probíhal jako každý jiný.

V úterý jsme dostali učebnice a nic zvláštního se nedělo.