„Chceš mě?" „Nechci tě" |Slunečná fanfikce|

12.část [1/2] - PÁTEK - NECH MĚ BÝT

Z pohledu Týny:
Probudilo mě klepání na dveře. Otevřela jsem oči a uslyšela Julču a  Sylvu.
Julča: „Týno, žiješ?"
Sylva: „Co se stalo?"
Julča: „Otevři prosím"
„Nechte mě být", řekla jsem.
Sylva: „Prostě musíš otevřít, ať už se stalo cokoliv, nemůžeš být zamčená v koupelně do nekonečna"
Odemkla jsem dveře. Holky přiběhly ke mně a já se znovu rozbrečela.
Julča+Sylva: „Tak co se stalo?"
„Janek..", řekla jsem.
Nechápavě se na mě dívaly.
„On..se vyspal s Klárou a pravděpodobně i s Denisou"
Julča+Sylva: „Cože?"
„Jo, načapala jsem je" a zas jsem se rozbrečela.
Julča: „Měla by sis na chvíli lehnout a trochu se vyspat, řekneme ucitelce, že ti není dobře"
Odvedly mě do postele a já za chvilku usnula.

Z pohledu Janka:
Probudil jsem se. Cítil jsem se fakt hrozně. Věděl jsem, že jsem udělal chybu a, že Týna pro mě mnohem víc, než Denisa nebo Klára. Přišli jsme s klukama na snídani. Sylva a Julča už tam byly, ale Týna nikde. „Kde je Týna?", zeptal jsem se starostlivě.
Sylva: „Že se ještě ptáš", řekla naštvaně.
„Nemohl bych s ní alespoň mluvit?"
Sylva: „Správně, nemohl, nechce tě vidět"
Julča s Tonym se na sebe jen zarmouceně dívali. Zvedl jsem se od stolu. „Vlastně vůbec nemám hlad", řekl jsem a odešel. Vrátil jsem se zpátky do pokoje. Já jsem takovej kretén, bouchnul jsem pěstí do zdi, jednou a pak ještě několikrát. Podíval jsem se na svoje ruce, klouby jsem měl do krve odřené. Rozhodl jsem se, že se trochu projdu. Dnes jsme měli volno, protože odpoledne odjíždíme. Vyšel jsem k penzionu a vyrazil k lomu. Byl jsem smutnej a naštvanej zároveň. Došel jsem k lomu, sedl si na molo a rozhlédl se okolo sebe. Všiml jsem si ne čeho stříbrného ležícího na molu. Byl to můj řetízek. Ten co jsem dal Týně. Vzal jsem ho do ruky a pevně ho stiskl v dlani. Rozbrečel jsem se. Asi mě fakt nesnáší. Nedivím se jí, taky se nesnáším za to, co jsem jí udělal. Asi po hodině jsem se rozhodl vrátit zpátky.

Z pohledu Týny:
Vzbudila jsem se. Bylo 10:21. Bolela mě hlava a měla jsem hlad. Oblékla jsem si Jankovu mikinu a vyrazila do jídelny. Koukala jsem do země a do někoho jsem vrazila. Prosím, ať to není Janek, opakovala jsem si v duchu. Zvedla jsem oči a bohužel do byl Janek. Chtěla jsem rychle odejít.
Janek: „Týno počkej..", řekl smutně.
„Ne Janku, prosím, nech mě teď být"
Odešla jsem do kuchyně a on tam jen zklamaně stál.

Z pohledu Janka:
Srazil jsem se s Týnou na chodbě. Měla ubrečené oči a na sobě mojí mikinu. Cítil jsem se nejhůř, jak je to vůbec možné. Zapadl jsem zpátky do pokoje a lehl si do postele. Koukal jsem se na nějaká videa a v 11:20 pro mě přišli kluci a šli jsme na oběd. Dnes obědváme už v pul dvanácté. V jídelně už byla i Týna. Seděla místo Tonyho. Aha, takže proběhla změna zasedacího pořádku. Sedl jsem si na své místo a smutně se koukl na Týnu. Ani se na mě nepodívala. Pak přišla učitelka s tím, že nám potřebuje ještě něco říct.
Učitelka: „Vzhledem k tomu, že dnes odjíždíme, tak váš poslední úkol bude popsat tento týden ve slohové práci o délce 150-200 slov. Za každou dobře napsanou práci daný tým obdrží 30 bodů, vzhledem k tomu, že odjíždíme v 17:30, tak máte čas cca do 14:30"
Učitelka domluvila a my dojedli.