„Ahoj zlato." Ozvalo se zamnou, kde stál Payton. Místo pozdravu jsem ho objala. Tak krásně voňel. "Crrr" našim domem se ozval zvonek. Payton šel otevřít. Najednou se ozval výstřel. Běžela jsem se podívat co se stalo. Na zemi ležel Payton v kaluži krve. „Paytone notak prober se. Nenech mě tu samotnou. Bez tebe to nezvládnu!" Rozkřikla jsem se. On otevřel své krásné čokoládky ve kterých i přes to všechno byli jiskry. „Claire miláčku.... jsi skvělá sestra, dcera, máma i manželka. I přes to co jsem ti udělal když jsme byli na střední jsi mi dokázala odpustit. Ty to zvládneš. Musíš! Co by si bez tebe Payton junior počal?" Zachraptěl. Já jsem mezi jeho výkladem stihla zavolat záchranku. „Notak Paytie takhle nesníš mluvit, dobře? Dostaneš se z toho a všechno bude zase dobrý slibuji!" Zašeptám směrem k němu. „Claire Lewis miloval jsem tě, miluju tě a milovat budu...." naposledy se na mě usmál a pak už jen jeho bezvládné tělo leželo v mém objetí. „Ne!" Vykřikla jsem.
Vyhoupla jsem se do sedu a z těžka dýchala. Byla jsem celá spocená. Můj mobil ukazoval 4:42 ráno. Šla jsem ze sebe smýt ten blbý pocit ze snu který byl tak reálný a samozřejmě i pot. Rychle jsem se osprchovala a oblékla si věci na běhání.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bráchovi jsem napsala papírek kdyby se probudil. Zamkla jsem dveře a zjistila že je okolo 5:00 ráno. Dneska jsem si trochu přivstala. No spíš za to muže ten sen, který nemůžu dostat z hlavy. Rozeběhla jsem se směrem k parku. Doběhla jsem tam dost rychle. Parkem jsem procházela dost rychle. Před sebou jsem uviděla postavu sedící na lavičce. Pomalým krokem jsem tak došla. Zjistila jsem že je to kluk, který mi byl dost povědomí. „Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se opatrně. Zvedl ke mě pohled. ČOKOLÁDKY! Hned jsem věděla o koho se jedná, proto jsem si sedla vedle něj. „Notak řekni mi to." Dál jsem naléhala. Nic neříkal, byl jak tělo bez duše. „Proč by jsem to měl říkat zrovna tobě?" Sykne po mě. Na to se jen uchechtnu. „Dobře jak chceš." Řeknu a postavím se. „Ne! zůstaň prosím!" Řekne a k tomu hodí psí oči. „Nesnáším tě." Řeknu a on se uchechtne. „Už mi to řekneš?" Zeptám se nedočkavě. „Nevím jestli ti můžu věřit....." řekl s neutrálním výrazem v obličeji. „Myslím, že já jsem jediná komu můžeš věřit." Řeknu už trochu podražděně. „Dobře..... Volal mi jeden tejpek. Je to můj kámoš. Prodává drogy, takže je to dealer. " jen přikývnu. „Naši rodiče si u něj objednali gram nějakýho špičkovýho sajrajtu. Říkal něco okolo 50 táců." Cože to právě teď řekl?! Kurva za to by mohli do kriminálu aspoň na.... no nevím jak dlouho. „Mám nápad!" Vyhrknu. Vezmu si do ruky můj iPhone a najedu na kontakty. Výročím Mika. Mike je můj kamarád, prodává zbraně. „Čau zlatko!" Řekne Mike a já to dám nahlas aby to slyšel i Payton. „Ahoj Miku. Prodáváš ještě ty zbraně že jo?" Zeptám se a Payton jen vykuleně kouká na telefon. „Dúfam že má nechceš udať!" Ozve se trochu naštvaně Mike. „Bože Miku, tyhle hovna děláš už 2 roky a řekla jsem to někomu? Ne tak proč bych to dělala teď?" „Dobre čo potrebuješ?" Zeptá se už normálně. „Víš jak jsem ti říkala o Paytonovi?" „Jasne jednu chviľou si nehovorila o nikom iným, ale už dlho si o ňom nič nepovedala. Stalo se niečo? Zeptal se „Hele to někdy jindy. Naši rodiče pracují společně. Paytonovi volal nějakej asi kámoš. Řekl mu že si u něj koupili matroš. Chci se zeptat jestli si něco nevzali i u tebe." „Nemal by som ti to hovoriť, ale môj kamarát mi hovoril že si u neho nejaký Lewisovi a Moormeierovi niečo kupovali......" dořekl a já se nestačila divit „Počkaj... ale to by znamenalo že vaši rodičia sa zaplietli do mifie....." řekl Mike „No nepovídej. Hele promiň musím končit ale zavoláme si a dáme sraz?" „Jasne sweetie! Pa!" Řekne a hovor ukončí.
„Vždycky jsem si přála, aby moji rodiče a rodiče někoho jako jsi ty byli zapleteny do mafie. Ty vole vždyť jestli je chytnou tak už se za tohle všechno z kriminálu nedostanou!" Jsem opravdu dost vytočena. „Hlavně to co jsi slyšel nikomu neříkej protože bych z toho měla průser já i Mike." Ukážu na něj zdvíhlej prst. Jen kývne a dál se snaží vstřebat informace které jsme právě dostali. „Kdy má přijet Faith? Musíme jim to říct. Ale musí u toho být oba." „Měla by přijde pozítří někdy odpoledne." „Máš nějaký nápad, protože já mám úplně vymeteno...." „U tebe normální." Řekne se mezi smíchem. „Hele bejt tebou držím hubu. Já se totiž mužů klidně otočit, jít domu a dělat že o ničem nevím a bude to na tebe." Pošlu mu vzdušnou pusu.
Taková kratší kapča, ale doufám že se líbí. Fakt už nevím co psát. Měli byste ale ocenit mojí slovenštinu😂💖
