Buď mým! [BokuAka] ✔️

3.

Ahoj!!

Věnováno _Na-ta-li_ děkuji za tvé hlasy 😊

První den naštěstí utekl jako voda a já už byl na cestě domů. Byl jsem rád, že jsem se zbavil těch otravných lidí a hlavně toho divného druháka, který mě sledoval snad každou přestávku. Když jsem dorazil domů, převlékl jsem se a najedl. Poté jsem si vzal míč a namířil si to k jednomu hřišti celkem daleko od mého domu. Bohužel dnes tam nebyl nikdo, kdo by se mnou mohl trénovat podání a tak jsem si jen pinkal o stěnu. No aspoň jsem mohl být sám, pomyslel jsem si. Když v tom jsem zaslechl ten otravný smích. Trochu jsem se přikrčil a dělal, že si zavazuji tkaničky. Doufal jsem, že jen projdou kolem. Naopak oni si to mířili přímo na hřiště, teď už nebylo úniku...

,,Hey hey hey, není to náš pán všemi znuděný, co ho nic nezajímá a o nic nejeví zájem?" ozval se druhák se sovýma očima. Leknutím jsem sebou trhl. Tak takhle na něho působím? ,,Bokuto, nekřič tak, nebo mu naženeš infarkt." ozval se ten druhý. Zvedl jsem se a chystal se na odchod. ,,Nepřidáš se k nám? Ve dvou to nejde o nic líp...jinak já jsem Yamato Sarukui, ale můžeš mi říkat Saru nebo Yamato a ty se jmenuješ?" 

,,No mohl bych se přidat...jmenuji se Akaashi Keiji."

,,Akaashi Keiji, krásné jméno. Já jsem Bokuto Koutarou." řekl jsem a čekal na jeho obvyklou reakci plnou znudění a nezájmu. 

Na to už se mi moc odpovídat nechtělo, a tak jsem jen pokýval hlavou. On ovšem byl opět jiného názoru. 

,,Tebe baví volejbal? Všiml jsem si, že jsi obdivoval školní tělocvičnu..." optal jsem se jej a doufal, že aspoň u tohohle tématu projeví nějaký zájem. 

To mě vážně tak moc pozoruje, že zrovna na mě dokázal poznat, co mám rád? Štval mě ještě víc než předtím. Snad mu také dojde, že nejsem zrovna člověk na povídání. ,,Ano mám." řekl jsem svým typicky nezaujatým tónem. 

,,Vím, že nejsi na povídání, tak přejdu rovnou k věci. Jsem kapitánem volejbalového týmu a jelikož nám někteří hráči odešli na vysokou, potřebujeme je nějak doplnit, tak když budeš dobrý a bude se ti chtít reprezentovat Fukuroodani, přijď ve středu na trénink a tam se předveď našemu trenérovi." 

,,Možná se zastavím." řekl jsem jednoduše a snažil se skrýt radost z toho, že bych zase mohl patřit do volejbalového týmu. 

,,Tak teď se můžeš předvést nám. Za chvíli přijde i pár dalších z Nekomy, jejich kapitán objevil nějaký nový talent a chce se nám s ním pochlubit." 
Bylo obdivuhodné, jak vždy dokázal skrýt své emoce, ale já v lidech uměl dobře číst, takže jsem věděl, že pociťuje radost a nadšení. Třeba jsem také objevil talent.

Pokračování příště...

Pokud ještě někdo nenarazil na tento profil, neváhejte a rozklikněte jej, má úžasné příběhy.
kerr_ia

A pokud máte rádi i jiný pár v Haikyuu můžete zkusit i tyto dva příběhy: