Buď mým! [BokuAka] ✔️

38.

Ahoj!!

Věnováno viki_slahacka <3 

Štvalo mě, jak si se mnou neustále zahrával, a tak jsem mu to chtěl oplatit. Vážně přestávat v tom nejlepším, byla jeho oblíbená partie. Skončilo vyučování a já se co nejrychleji odebral ze třídy, abych zastihl Akaashiho u skříněk. Marný pokus. Přes davy lidí jsem jen zahlédl jeho osobu, jak vychází ze školy. Co teď, povzdechl jsem si. Hodil jsem si nepotřebné věci do skřínky a šel hledat svého mučitele.

Našel jsem ho sedět na lavičce. Opět byl mimo realitu, a tak jsem toho využil. Přiblížil jsem se k němu a bez jediného slova se mu přisál na krk. Když se chtěl otočit, zastavil jsem ho a řekl, proč to dělám. Zavřel oči a hlavu naklonil dozadu. Měl jsem tak lepší přístup. Sladce zasténal. To byla chvíle na útěk. Nejradši bych nikam nešel, ale chtěl jsem mu to vrátit. Rychle jsem se vypařil za dalším stromem a sledoval ho. Jakoby sand přemýšlel, jestli se to vůbec stalo. Pousmál jsem se a nenápadně pokračoval dál. 

Namířil jsem si to do šatny. Byly zhasnuté světla a já to tak nechal. Napadlo mě ještě něco lepšího, jak si vychutnat Akaashiho. Jelikož jsem svůj tým znal dobře, věděl jsem, že mám ještě nějakých dvacet minut, než přijde Saru a ostatní. Opřel jsem se o zeď vedle vypínače a čekal, než uslyším ty povědomé kroky. Akaashi vstoupil do šatny. Už sahal po vypínači, a tak jsem ho stáhl k sobě a políbil. Rukama jsem mu zajel pod triko, abych tak mohl zkoumat jeho ladné křivky. Zeptal jsem se ho, jestli ví, jak moc mě mučí. Jenže on všechno obrátil proti mě. I tak mi to vykouzlilo úsměv na tváři a ještě větší úsměv mi vykouzlil, když jsem zjistil, že i on by uměl žárlit.

Nechal jsem ho být a začal se svlékat. Velice pomalu svlékat. ,,Akaashi, víš že bys takhle zírat neměl, někteří lidi by si to mohli špatně vyložit?" optal jsem se. Ihned uhnul pohledem. ,,Nezíral jsem na tebe." řekl a šel ke své skřínce. ,,A na co jsi tedy zíral?" provokoval jsem ho dál. ,,Jen mě fascinovaly dveře tvé skříňky. Co bych taky mohl vidět na tobě?" odpověděl. Myslel jsem, že umřu smíchy. Jak myslíš Akaashi. Počkal jsem, než dojde ke své skřínce. ,,Akaashi, víš, že si někdy hrozně protiřečíš?" řekl jsem, když už byl u skříňky. Stoupl jsem si naproti němu a rukama se zapřel o studený plech, aby mi nemohl utéct. ,,Nechceš si na sebe už něco vzít?" vysoukal ze sebe. 

,,Proč bych měl? Vždyť, co bys na mě viděl, takže ti to, že jsem bez trika, může být jedno. Vlastně i kdybych se celý svlékl, bylo by ti to jedno, ne?" na chvíli jsem se odmlčel a všiml si, jak zalapal po dechu. Sklonil jsem se k jeho uchu. ,,Nebo mi raději pověz, kdy jsem pro tebe okouzlující, když to jednou vnímáš tak a podruhé jinak." pošeptal jsem. ,,Můžeš toho nechat!?" řekl skoro neslyšně. ,,Až mi to povíš." odsekl jsem mu. ,,Fajn, díval jsem se na tebe, stačí ti to a teď mě nech se převléknout." zněl podrážděně. ,,Jen když mě políbíš." protestoval jsem. Nechtěl jsem opouštět jeho osobní prostor. A když už...tak za nějakou cenu útěchy. Jen kývl a letmo mě políbil. Takhle mě odbýt...ani náhodou. Objal jsem ho a polibek prohloubil. Zaslechl jsem kroky, a tak jsem rychle rozpojil naše rty a vzal si na sebe triko. 

Pokračování příště...