Buď mým! [BokuAka] ✔️

21.

Ahoj!!

Věnováno psychopatvkleci 😊😊♥️

Nechápal jsem. Myslí si tohle i ostatní?
,,Podle čeho jsi tak usoudil?" optal jsem se.

,,Podle těch tvých pohledů zaměřených jen na něj. Mohl jsi vnímat všechno, a přesto jsi byl myšlenkami někde jinde. A když tě oslovil právě on, nadskočil jsi."

,,Ne, my spolu rozhodně nechodíme. Vlastně ani nevím, jestli na něco takového jsem. Vždy jsem byl člověk, co nepotřeboval společnost, ale nevadilo mi, když byla kolem mě. Jenže pak přišel Bokuto a jako by se celý můj život rázem změnil. Vytáčel mě vším, co udělal. Byl tak energetický a pořád vtipkoval a občas mě přivedl do situace, kdy jsem nevěděl, co si o tom mám myslet a nutil mě přemýšlet nad ním. A nikdy nevím, jestli to, co říká, myslí vážně. Abych pravdu řekl, ani nevím, jestli jsem na holky nebo na kluky." svěřil jsem se mu.

,,Nebo spíš jen na Bokuta." řekl s úsměvem. ,,Bokuto je něco jako Oikawa jen trochu víc snesitelnější. Určitě ti řekl, co se stalo minulý rok...tak jestli ti to nějak pomůže v tvém rozhodování...rozhodně není na holky, ale asi jen na tebe." teď už jeho smích byl slyšet celou místností. ,,Dívá se na tebe stejně jako Oikawa na mě. Nespustí tě z očí. Vsadím se, že když mu něco vyčítá Saru, nic to s ním nedělá, ale jakmile to uděláš ty, přestane mluvit a cítí se trochu ublíženě. Troufám si říct, že k tobě cítí něco víc a koluje tu, že to byla láska na první pohled." dodal.

Neubránil jsem se úsměvu a načervenalých tváří. ,,Když myslíš, ale nevím, jak se v těchhle věcích chodí..." řekl jsem se studem. Jo o vztazích jsem nevěděl nic a o tom, jak s někým vztah začít už vůbec nic.

,,Pokud bys chtěl poradit, napiš mi, najdeš mě pod jménem Iwa-chan...teď už raději půjdu nebo si ještě bude myslet, že s tebou mám rande. A díky za pokec." řekl a přátelsky mě poplácal po zádech. Pak se zvedl a šel pryč.

I přes to, jak moc zmatený jsem z jeho slov byl, musel jsem se neustále usmívat. Také jsem se zvedl a šel do našeho pokoje. Bokuto seděl na posteli a hleděl z okna. Asi ani nepostřehl, že jsem se vrátil, čehož jsem využil a chtěl ho jít vystrašit. Chtěl...nakonec to dopadlo opačně. Byl jsem už skoro u něj, když najednou stočil svůj pohled ke mně a jako by snad věděl, že začnu couvat a rovnou mě stáhl k sobě, lépe řečeno na sebe. Chtěl jsem nadávat, ale jeho úsměv mě obměkčil a byla to jen moje chyba, že jsem skončil, jak jsem skončil.

Pokračování příště...