Buď mým! [BokuAka] ✔️

31.

Ahoj!!

Věnováno awkatsukii 😊♥️

Je opravdu skvělé vstát z postele a jako první spatřit tvář milovaného. Pravidelně oddechoval a vypadal opravdu roztomile. Ovšem poté jsem si vzpomněl na jeho slova a dobrá nálada mě přešla. Po chvilce vstal. Když mě uviděl, šel ke mně a objal mě...bez jakýchkoli slov. Neměl jsem ponětí, co dělá. Objetí jsem mu oplatil, jenže hned na to jsem dostal blok a odtáhl se. ,,Proč Akaashi? Proč mi tohle děláš?" optal jsem se jej, aniž bych od něj čekal, že mi porozumí. Kdyby nepřišel Kuroo, asi bych se sesypal. 

Šel jsem s ním do jídelny. Sedli jsme si k prázdnému stolu. Neměl jsem ani chuť na jídlo. Těšil jsem se jen na trénink, volejbal mě vždy dostal do dobré nálady. Nemusel jsem se přetvařovat, ani se před nikým držet zpátky. Mohl jsem být tím, kým jsem chtěl. ,,Bokuto, proč si spolu jednoduše nepromluvíte? Nechci se ho zastávat, ale připadalo mi, že on o rozhovor s tebou stojí..." vyrušil mě Kuroo z mých myšlenek. ,,Jo pokoušel se, ale ty slova, stále se vrací a já se bojím, že to co říkal, je skutečné..." hlesl jsem. ,,Někde v hloubi duše víš stejně jako já, že to tak není. On se prostě jen bojí...promluv si s ním dneska, nebo to udělám za tebe!" řekl odhodlaně Kuroo.

----------------

Schylovalo se k večeru a já stále nenacházel dost odvahy na to, abych ho oslovil. Nechtěl jsem být zase odbyt, ale přesto jsem musel zariskovat. Nepoužíval jsem slova a snad ani mozek, když jsem udělal, co jsem udělal. Prostě jsem ho chytil za ruku a odtáhl ho od "táboráku". ,,Ptal ses mě, proč ti to dělám? Nevím, co přesně ti dělám, ale chtěl bych vědět, o co tu vlastně jde? Jestli jsem něco udělal, tak řekni co, abych to mohl napravit, bolí mě vidět tě v tomhle stavu a bolí mě ještě víc, že jsem to zavinil já." řekl jsem na jeden nádech. Byl v šoku, avšak přesto se rozmluvil.

,,Vážně jsem pro tebe jen noční můra, které se nedá zbavit?" optal jsem se strachem v hlase.

Počkat, o tohle tu šlo celou dobu? To mě jako slyšel? ,,Jak o tomhle víš? Jestli jsi nás zaslechl, musel jsi zaslechnout i zbytek." řekl jsem.

,,Ne šli jsme s Kurooem kolem a já zaslechl jen tohle...nechtěl jsem vás poslouchat...prostě to byla jen náhoda." řekl jsem skoro neslyšně.

,,Proč člověk, vždy slyší jen něco a pak je z toho takové nedorozumění? Nejsi jako noční můra. Omluv mě za to nehezké přirovnání. Nenapadlo mě v tu chvíli nic lepšího."

,,Co jsi tím tedy chtěl říct?" začal jsem být mírně zvědavý.

,,Vysvětloval jsem Hajimemu, jak moc jsi mi utkvěl v hlavě...samozřejmě v tom dobrém smyslu. Bohužel v těchto situacích neumím chodit, takže nevím, jak se mám chovat. Proto pořád utíkám, aniž bych chtěl. Tvoje přítomnost je na mě moc vysoký level, ne vždy to zvládnu ustát. Omlouvám se ti, Bokuto. Pamatuj si, že tě mám rád a také rád trávím čas s tebou, ale některé věci jsou pro mě nové a já..." přerušil me prstem na rtech a objal mě.

Pokračování příště...