Buď mým! [BokuAka] ✔️

50.

Ahoj!!

Věnováno Lucik111 <3 

Den skončil a postupně tak končily i ty další a nakonec byl pátek...den, kdy u mě měl přespat Akaashi. Kdybych řekl, že nejsem nervózní, lhal bych. Byl jsem nervózní až po uši. Na soustředění jsme spolu také spali v jedné posteli, ale teď mi to najednou přišlo jiné a já nevěděl, jestli svou touhu po něm udržím na uzdě. Stačil totiž jediný pohled a mé myšlenky nebyly zrovna svaté. Tak moc jsem se jej chtěl dotýkat, prozkoumat detailně každičký milimetr jeho kůže. Každou chvíli měl přijít a já už zase myslel krapánek pervérzně. 

Ozval se zvonek a já ihned vyběhl ke dveřím, abych otevřel. Nestál tam nikdo jiný než můj sladký Akaashi. Pozval jsem ho dál. Pomohl jsem mu odložit věci. Akaashi neváhal a pokračoval chodbou do kuchyně. ,,Vaši nejsou doma?" optal se, když v kuchyni nikoho jiného nenašel. ,,Ne. Mají dnes s pár přáteli sraz a vrátí se až pozdě večer." odpověděl jsem. 

Už tak jsem byl nesvůj a to, že jsme tu byli sami, tomu akorát přidávalo na velikosti. Pokračoval jsem tedy nahoru do jeho pokoje a odložil si tam tašku s věcmi. 

Zdál se mi trochu vyvedený z míry. Snad se nepolekal kvůli tomu, že jsme tu sami. I když jsem měl myšlenky, jaké jsem měl, nechtěl bych po něm nic, co by si nepřál. ,,Nemáš hlad? Můžu ohřát jídlo, co nám navařila mamka." nabídl jsem mu. Jen zavrtěl hlavou. ,,A copak bys chtěl dělat?" 

,,Mohli bychom se kouknout na nějalký film." řekl jsem a snažil se skrýt svoji nervozitu. Sedl jsem si na postel a vzal si jeho notebook. Zkusil jsem ho odemknout a překvapilo mě, jak lehké je se do něj dostat...ještě k tomu když jeho heslo je mé jméno. Usmál jsem se nad tím a nechal své tvíře nabrat červenou.

Ta zdrženlivost vůči němu byla stále horší a horší. Přisedl jsem si k němu a nemohl odolat těm načervenalým tvářím, a tak jsem jej letmo na jednu z nich políbil. Najel jsem na složku svých oblíbených filmů a nechal ho, ať si nějaký vybere. Když si vybral, vzal jsem si notebook k sobě a sedl si až ke zdi, abych se o ni mohl opřít. Akaashi mě napodobil. Ze začátku jsme se dívali, ale asi po dvaceti minutách jsem nemohl vnímat nic jiného, než jeho blízkost. Začal jsem ho hladit po ruce, z ruky jsem sjel na stehno. 

Snažil jsem se jeho dotekům odolávat co nejdéle, ale už jsem pomalu začal ztrácet kontrolu, a tak jsem se tomu poddal. Zavřel jsem notebook a odložil ho na stůl. Poté jsem se vrátil k Bokutovi. Jemně mě políbil na rty, poté znovu a znovu, až jsem ho při dalším polibku začal hladově líbat. 

Pokračování příště... 

Asi víte, kam tahle kapitola směřuje, no neočekávejte žadné velké zázraky, jelikož tyhle věci se opravdu těžce popisují :D