Buď mým! [BokuAka] ✔️

28.

Ahoj!!

Věnováno Adel-sama ♥️

Procházeli jsme se kolem areálu. Dnes jsem neměl nějak odvahu začít rozhovor, a tak musel Hajime. Zastavili jsme se u lavičky. Vyzval mě, abych si sedl. Když jsem tak udělal, přisedl si ke mně.

,,Tak co se děje? Dnes vypadáš obzvlášť duchem jinde..." řekl a usmál se.

Jeho úsměv byl tak upřímný a hřejivý, že jsem se nedivil, že okouzlil zrovna Oikawu.
,,Ani nevím, kde bych měl začít." dostal jsem ze sebe.

,,Třeba tím znamením, co ti zanechal Bokuto na krku. Copak se mezi vámi stalo?" optal se.

,,No to je právě to. Sám nevím. Nějak jsem se jím nechal trochu pobláznit a skončili jsme v jedné posteli...polonazí a teď nevím, co s tím. Nechci mu nijak ublížit. Ach jo, dokonce se mi o něm i zdá. Je jako noční můra, co tě pronásleduje kamkoliv. Teda ne jako noční můra, ale prostě ho nedokážu dostat z hlavy a to mě štve..." vysoukal jsem ze sebe. Nečekal jsem, že i před ním se mi bude mluvit tak těžce.

,,Akaashi, smím se zeptat, co se ti stalo? Připadá mi, že se spíš bojíš si něco s někým začít. Jen nevím proč. Co však můžu říct s jistotou je, že by ti Bokuto nikdy neublížil."

Sám jsem si tím byl jistý, a přesto jsem měl strach. ,,Nic vážného. Jen každý, koho jsem si oblíbil...ať už jen jako kamaráda nebo kamarádku, nakonec odešel, aniž by se rozloučil. Od té doby jsem nepotřeboval mít žádné kamarády. Vím, že by mi Bokuto neublížil, stále mi to opakuje. Jenže já snad v životě s nikým nerandil. Nevím, jak se mám chovat, jak překonat ten zmatek v hlavě a také jestli jsou mé myšlenky vůbec správné..." řekl jsem a povzdechl si.

,,To je naprosto normální a u lásky pochopitelný. Jen občas je dobré neposlouchat hlavu ale srdce a nemusíš se bát. Bokuto ti nikam neuteče a také máš čas." opět se na mě hřejivě usmál a u toho mě hladil po zádech.

Moc jsem nerozuměl jeho slovům a jeho domněnka mě překvapila.

,,Vážně si myslíš, že se jedná o lásku?"

,,A o co jiného? Znám se s Oikawou už dlouho, chodili jsme spolu i na nižší střední a když jsme byli v prváku, byl jsem na tom stejně. Dokud jsem si neuvědomil, že ho doopravdy miluji. Jeden den na výletě jsem s ním skončil v posteli...samozřejmě jsme spolu nespali, jen jsme se líbali...no a druhý den jsem se choval úplně stejně. Byl jsem zbrklý, myšlenkami mimo a snažil jsem se mu vyhýbat, co nejvíc to šlo. Jenže jsem to nevydržel a nakonec jsme si promluvili. Myslím, že byste si měli také promluvit a hlavně se více poznat. Přeci jen já Oikawu už dávno znal." 

,,Když já s ním začal mluvit o něco víc až teprve teď a už jsem snad i zapomněl, jak konverzovat...možná jen s tebou mi to nedělá až takový problém."

,,Protože pro tebe neznamenám to co Bokuto. A teď už se tím netrap a snaž se chovat normálně, lidi jsou tu hodně zvídavý a všímavý a taky se omlouvám za Oikawu, asi chtěl, abych žárlil." řekl a začal se smát. ,,Když už jsme tady, nepůjdeme někam dál si jen tak lehnout do trávy a relaxovat?" najednou se optal a já jen souhlasně kývl. Vyběhl napřed a rukou mávl, ať ho následuji. 

-------------------------------------------------

Slyšel jsem jen málo z toho, o čem se bavili. Možná bych slyšel víc, kdyby nás nevyrušil Daiichi s tím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory. Mlčky jsem i s Kurooem odešel. Každým krokem se pode mnou propadala zem a já se nechal lapat jejími chtivými pažemi až na úplné dno. Vážně jsem, pro něj taková obtíž? Věc, které se nemůže zbavit? Jen noční můra, co ho pronásleduje? Bylo mi ze sebe samotného hrozně. Nikdy jsem na něj nechtěl působit takhle spíše naopak, ale to v mém případě asi není možné. ,,Určitě to tak nemyslel, tak se vzchop." snažil se mě z těch temných spárů dostat Kuroo. 

Pokračování příště...

Lidi, vy jste se úplně zbláznili...tento příběh už přesáhl díky vám 3k přečtení a 1k hvězdiček ♥️♥️♥️

Jsem vám za to velice vděčná, i když si stále myslím, že si to nezasloužím...