Posel smrti - Milenci a vrazi

IX - Trest za život

Potemnělá místnost, prosycená kouřem z doutníků, který se jako noční obloha vznášel nad hlavami znuděných mužů. Zápach whisky a zpocených těl se prolínal s přehnaně silnou vůní parfémů. U stolů seděli muži v drahých oblecích se sklenicí alkoholu v rukách. Pomalu popíjeli a přemýšleli, jestli nemají odejít zpátky ke svým ženám a dětem. Čas od času pohlédli na pódium, na kterém se téměř nahé mladé dívky snažili předvádět vyzývavé pózy, které ovšem byly tak křečovité a nepřirozené, že jen málokterý z mužů se na jejich výstup vydržel dívat delší dobu. Pohled většiny z nich směřoval do vyprazdňujících se sklenic, které si podle nich zasloužily daleko větší pozornost. Čas od času se někdo z hostů zvedl, nechal na stole určitý obnos peněz a zmizel buď v některém z pokojů s vybranou společnicí, nebo rovnou za vchodovými dveřmi, připraven vyrazit domů. O bar se opíral nervózní muž s velkým doutníkem a zlostným výrazem v očích. Občas zvýšeným hlasem prohodil pár vět se spoře oděnou barmankou, která měla už na první pohled také něco vypito. Každému bylo jasné, že spolu mají nějaké neshody. Oba s nechutí sledovali každého, kdo prošel dveřmi ven na ulici.
„Byla chyba jí vyhazovat, Olivere,“ řekla barmanka.
„Drž hubu, Jesicco!“ zařval muž. „Slyším to od tebe den co den!“ Všichni hosté v místnosti s podivem pohlédli na Olivera, majitele podniku Démant Noci, a nevěřili tomu, co právě slyšeli. Vždy galantní a na první pohled slušný Oliver Brown zničehonic vyjel na svoji barmanku. Něco takového od něj ještě nikdy neslyšeli a pro mnohé to byl signál, že Démant už zdaleka není takový, jaký býval. Odešla největší hvězda, na kterou se vždy všichni těšili a byla nahrazena někým tak nezkušeným a neschopným, že to vypadalo spíše jako nějaký nejapný žert. I další personál se v brzké době obměnil a skvělé tanečnice vystřídaly sice velice vyvinuté, ale jinak naprosto nic neumějící krasavice. Pravda, v běžném nevěstinci by to byla záruka úspěchu a ohromného zisku, ale tohle byl Démant Noci! Tohle byl podnik pro stálou, vybíravou a velice náročnou klientelu, která se nenechá ošálit začátečnicemi, ať už vypadali jakkoli dobře. Všichni doufali, že to majiteli během pár dní dojde a že se sem časem budou moci vrátit a kdoví, třeba opět uvidí vystoupení oblíbené Thalie, na kterou se snad všichni hosté ptali a děsili se toho, že se jí něco stalo. Od Olivera se však stejně nic konkrétního nedozvěděli.

Do podniku právě vstoupil Samuel Gordon, a když se rozhlédl po sále, jen těžko dokázal uvěřit svým očím. Za stoly pod pódiem byli už jen tři muži, přičemž dva si podpírali hlavu a snažili se neusnout, což by zcela jistě vyvolalo problémy s dvojicí vyhazovačů, kteří stáli u vchodových dveří. To nejhorší ale bylo na pódiu, kde právě jedna z tanečnic ze sebe ze zoufalství strhala zbytek oděvu a obtáčela se kolem kovové tyče zcela nahá. Samuel sice v podobném podniku nikdy nebyl, ale už teď chápal, že i tanec u tyče se musí umět, aby to dokázalo někoho pobavit. Sklopil zraky jinam a to na bar po levé stěně sálu. Oliver si nově příchozího měřil svým pohledem.
„Škoda, mohl to být dobrý zákazník,“ poznamenala tiše Jesicca, když viděla Samuelův překvapivý pohled na všechno okolo. Oliver její poznámku slyšel a opět ho to vytočilo. Třísknul pěstmi do pultu a poté hrubě odstrčil barmanku stranou.
„Ještě jedno slovo a končíš tady, ty štětko! Už tě mám po krk. Co si o sobě myslíš? Já jsem Oliver Brown a co jsi ty? Drž hubu a všímej si jen svý práce, jasný?!“ Jesicca na něj zírala s vytřeštěnýma očima a pusou dokořán. Vyšší z vyhazovačů byl něčím takovým rovněž pořádně ohromený, zatímco ten druhý se snažil tvářit, jako by se nic nestalo. Zbylí tři hosté se zvedli a vydali se ke vchodu. „Jen si jděte, vy nenažranci!“ řval Oliver. „Jste jak rozmazlení haranti, co si zvyknou na to nejlepší a pak se můžou posrat, když to nedostanou. Táhněte všichni do hajzlu! A ty vypadni taky, vlasatče. Zmiz, protože Rachel tady už není, chápeš, není! Copak musím na dveře přitlouct ceduli velkou jako kráva, abyste to pochopili?! Odtáhla někam do prdele, takže jestli ji chcete ještě někdy vidět, tak běžte do prdele taky!“ Samuel se při zmínce o Rachel vyděsil, a když si ji podvědomě umístil na pódiu místo poslední ženy, která ještě zřejmě nepochopila, že už se snaží zbytečně, vyděsil se ještě více. Stále věřil, že je to jen shoda jmen, ale už jen ta představa, že Adrian má vedle sebe prostitutku z takové mizerné díry, byla pro Samuela děsivá.
„Dobrý večer, pane... Browne.“ řekl Gordon.
„Tys mě neslyšel? Táhni odsud a vezmi si tuhle kurvu s sebou!“ Oliver ve vzteku obešel bar, chytil Jesiccu za ruku a smýknul s ní směrem k Samuelovi, který ji zachytil a pomohl jí se narovnat.
„Potřebuji nutně mluvit s Jane Austinovou,“ nedal se Samuel. „Měla by tu pracovat.“ Oliver do sebe obrátil trochu whisky z baru a poté si rozepnul oblek, protože mu bylo z toho rozčílení pořádné horko.
„Georgi, vyraž toho chlapa na ulici, ať už mě nesere.“ George, vyšší a urostlejší z vyhazovačů, neochotně vyrazil splnit úkol. Chytil Samuela, který se raději ani nebránil a vlekl ho ke dveřím.
„Počkejte,“ vykřikl na Olivera, „říká vám něco jméno Rachel? Znáte tady někdo Rachel Blakeovou?!“ Na tvářích všech přítomných, snad jen kromě tanečnice u tyče se objevil údiv.
„Počkej, Georgi, nechej ho být a místo toho odtáhni tu krávu z pódia nebo ji tam půjdu vlastnoručně uškrtit!“ George poslechl Oliverův nový příkaz a Samuel byl opět volný.
„Co víte o Rachel?“ zajímal se Oliver a snažil se zapůsobit slušných chováním.
„Nejdřív mi povězte, odkud ji znáte vy?“
„Odkud? Tady odsud přece.“ zasmál se Oliver. „Rachel byla hvězda mého podniku. Božská Thalia, tak se jí říkalo a teď je někde kdovíkde.“ Samuel se snažil vyrovnat s vědomím, že Rachel není žádná novinářka, ale něco mnohem, mnohem horšího. Ještě jednou se rozhlédl okolo a poté se obrátil zpět na Olivera.
„Vím, kde Rachel je. Podvedla mého syna a snaží se ho využít.“
„Ta čubka chce prachy, co?“
„Ano, ta… čubka chce nejspíše prachy, a pokud se jí to podaří, tak jich bude mít hodně, opravdu hodně.“
„Řekněte mi, kde je a já se o to postarám.“
„Takže ji přeci jen chceš zpátky,“ řekla Jesicca. Olivera to opět rozčílilo a napřáhl se ve snaze ji udeřit. Ona se přitiskla k Samuelovi, jakoby očekávala, že ji ochrání, což se také stalo.
„Pane Browne,“ oslovil muže Samuel, „potřebuji, abyste Rachel odtáhl ze života mého syna a to natrvalo. Je mi jedno, co s ní budete dělat, mě jde jen o jeho dobro. Momentálně ani nemá ponětí, jakou zmiji si hřeje u srdce, a počítám, že nebude snadné ji od něho odtrhnout.“
„Udělám proto všechno, nemějte strach. Kde přesně jí najdu?“
„Ehm, můžeme pokračovat v hovoru o samotě?“
„Jistě. Pojď se mnou do kanclu.“