„No to je dost,“ řekla Kasumi, když se Samuel konečně začal probírat. Vypadal znaveně, a když pohlédl do tváře Kasumi, zhrozil se.
„To nebyl sen,“ řekl a hlas mu klesl.
„Ne to tedy nebyl a tvá noční můra stále pokračuje, takže se zvedej, jdeme k portálu. Už takhle jsi nás připravil o spoustu času.“
„Copak nevidíš, jak na tom jsem? Víš vůbec, co jsem si prožil? To se mnou nemáš ani trochu soucitu?“
„Pokud si dobře vzpomínám tak to bylo tvoje přání, zůstat a dívat se, takže vinu za svůj současný stav přikládej sám sobě a co se soucitu týče tak… v hloubi duše s tebou možná trošku cítím, ale navenek to jen těžko bude znát.“ Samuel nechápal, jak někdo může být takový.
'Copak ona není člověk? Kam se poděla její lidskost, pokud tedy vůbec kdy nějakou měla?' Zvedl se a zjistil, že je v hlavní části bunkru, nedaleko prázdných plechových skříní. Dveře do místnosti s nádržemi byly zavřené a on byl za to rád.
„Kde je Adrianovo tělo?“ zeptal se právě přicházejícího Cye.
„Zatím stále v té místnosti. Kasumi navrhovala hodit ho do díry, ale rozmluvil sem jí to.“
Samuel pohlédl zase na Kasumi a nechápal. „Co jsi to za člověka?“
„Nečekáš snad, že když se Adrian řádně pohřbí, že se tím pro něj něco změní, že ne?“
„To nevím, ale rozhodně si nepřeji, aby skončil v nějaké díře!“
„Podívejte, Samueli,“ řekl Cy, „jakmile vás propustíme, můžete s Adrianem dělat, co uznáte za vhodné.“
„To mě fakt povzbudilo,“ řekl ironicky Samuel a společně s ostatními vyšel z bunkru do sálu´s šachtou, kde na schodech seděl Ivan a čistil si svoji pistoli.
„Takže jdeme na věc,“ řekl Cy. „Pietro zůstává poblíž bunkru a bude hlídat. Ostatní tady nechte všechny zbraně.“
„Počkat,“ řekl Ivan, „jak všechny zbraně?“
„Do Rituální komnaty půjdeme neozbrojení a to myslím vážně,“ zdůraznil Cy.
„Přesně tak,“ řekla Kasumi. Samuel dost dobře netušil proč takové rozhodnutí a měl v plánu se zeptat. Předběhl ho však Ivan.
„Promiňte, ale tohle mi budete muset vysvětlit, Cyi.“
„Nechceme si nikoho rozhněvat. Půjdeme tam v míru a tím máme i největší šanci odejít odtamtud živí.“
„Chcete říct, že tam někdo žije?“ nevěřil tomu, co slyšel Ivan.
„Takhle bych to asi nenazval, ale nebudeme zkrátka nic riskovat. Proč dávat čemukoliv důvod nás zabít?“
„Dobrá, budu vám věřit, Cyi. Moc se mě to nezdá a je mi jasné, že si necháváte hodně věci pro sebe, ale snad víte, co děláte.“ Ivan nechal v bunkru svoji pistoli a nůž, který přidal do krabice s Kasuminými zbraněmi. Bylo v ní stále dost věcí, včetně prasklé Naginaty. Kasumi mezitím svázala Samuelovi ruce.
„Jen pojistka. Chápeš ne?“
„A co když budu utíkat?“ zeptal se Samuel.
„Mě neutečeš,“ odvětila Kasumi.
„Ehm, Kasumi,“ řekl Cy a prohlížel si její zakrvácené oblečení.
„Ano?“
„Nechceš jít ven v tom, co máš na sobě, že ne?“
„Nic jiného tu nemám, Cyi, a vážně nemám v plánu jít ven jen ve spodním prádle.“
„Já bych proti tomu nic nenamítal“ řekl Ivan, který se vracel z bunkru. Jeho náklonnost ke Kasumi však poněkud ochabla, když viděl, co se stalo Adrianovi. Věděl, že to musí nejprve vstřebat a smířit se s tím, že se Kasumi dokáže chovat jako zvíře. Počítal s tím, že si na to brzy zvykne a nakonec se mu to možná i zalíbí, vždyť civilizovaných žen potkal spoustu ale těch co se dokážou chovat jako necitelná krvežíznivá šelma jen pár a Kasumi mezi nimi s přehledem vedla.
„V bunkru je pár plechových beden a našel jsem v nich i nějaké to vojenské oblečení. Asi bude dost zatuchlé, ale snad se tam něco vhodného najde.“
Kasumi s Cyem zašli do bunkru a Ivan se obrátil na Samuela. „Líbí se ti?“ zeptal se ho.
„Jste normální?! Ta žena mi zabila syna!“
„Jo, to už jsem zaznamenal, ale když si to odmyslíš a vezmeš v úvahu jen ji samotnou, tak co na ní říkáš?“
„Je to zrůda!“
„Zrůda? Pietro mi vyprávěl o tvých vraždách. Když ona je zrůda, co jsi potom ty?“ Samuel sklopil hlavu a zamyslel se nad Ivanovými slovy. Neměl na to ale mnoho času, neboť z bunkru se vrátil Cy s Kasumi, která na sobě měla tmavě zelené vojenské kalhoty a podstatně světlejší potrhanou košili. Svoje staré oblečení shodila do díry a byla připravena vyrazit k portálu.
ČTEŠ
Posel smrti - Milenci a vrazi
फैनफिक्शनFanfikce - román na motivy česko-německé PC hry Posel smrti (Black Mirror). Žánr: Thriller s prvky hororu Rozsah: cca 330 stran ve 24 kapitolách Šlechtic a pětinásobný vrah Samuel Gordon se po temném rituálu vrací do světa živých, ale jak dokáže ží...