Posel smrti - Milenci a vrazi

XVII - Na ostří nože

Samuel a Kasumi se vrátili z podzemí do kostela. Nahoře už celí netrpěliví postávali Pietro, Mark a Edward. Samozřejmě je také zajímalo, co přesně se dole nachází.
Mark pomohl oběma vylézt nahoru a už během toho se ptal:
„Tak co? Našli jste něco zajímavého?“
„Ano,“ řekl Samuel, „ale nemohu o tom mluvit. Musíte pochopit, že tahle záležitost se týká především nás.“
„Vážně?“ řekl Pietro, „mám takový pocit, že v ohrožení jsme tu všichni!“
„To je pravda,“ přidal se Mark, „pomohli jsme vám ten vchod objevit a tak si snad zasloužíme vědět víc.“
„Nalezli jsme pracovnu Mordreda Gordona, ostatně můžete se na ni jít podívat. Jsou tam i cely, kde věznil své oběti a vcelku zachovalá a plně vybavená mučírna. Očekávali jsme, že tam najdeme informace o netvorech a snad i návody, jak je všechny zničit, ale bohužel.“
„Čím to, že ti vůbec nevěřím, Samueli?“ řekl Pietro.
„Věřte si čemu chcete,“ odvětil Samuel, „mě to absolutně nezajímá.“
Samuel byl rozhodnut odsud odejít, ale Pietro se mu postavil do cesty. „Už mě to vážně přestává bavit. Tahle hra už se mi zkrátka zajídá. Myslíš, že nevidím, co máš pod vestou?“
„Samueli,“ řekla Kasumi, načež jí Samuel předal Mordredovy zápisy a Adrianův deník. „U mě budou ve větším bezpečí, a jestli má někdo chuť mi to sebrat, ať raději počítá s tím, že mu také můžu něco sebrat a myslím, že to je podstatně cennější.“
„Poslyš, Kasumi,“ řekl Pietro, „oba moc dobře víme, co se mezi námi přihodilo. Mám zájem o to, aby se celý ten problém s netvory vyřešil a to co nejdříve, ale došlo mi, že ani tobě se nedá ve všem věřit a proto chci vědět, jak se na náš problém díval Mordred. Týká se to nás všech, tak mi ukaž, co stojí v těch papírech, protože já chci znát pravdu nebo snad mám všem tady říct, co vím?“
„Dal jsi mi slib, že to zůstane mezi námi,“ řekla s klidnou tváři Kasumi.
„To ano, ale i slib se dá porušit a domnívám se, že nezajdeš až k násilí, když to udělám, nemám pravdu?“
„O čem tu to mluvíte?“ ptal se Mark.
„Tady slečna Kasumi není taková bezchybná superhrdinka, na kterou si to před ostatními hraje.“ Kasumi neměla v úmyslu nějak zasáhnout dříve, než Pietro zradí, ale bylo jí jasné, že pak už bude pozdě. Nedalo se ale nic dělat, její vlastní pravidla jí nedovolovala mu ublížit, protože stále držel své slovo a ona se mohla pouze domnívat, zda ho poruší nebo ne. Samuel ale ničím takovým vázán nebyl. Rozběhl se a strhnul Pietra k zemi, načež mu dal několik ran pěstí, přímo do obličeje. Pietrovy brýle praskly a sklo pořezalo jak Samuelovu ruku tak i tvář Pietra. Jediný Mark zareagoval a Samuela odtáhnul stranou. Pietro se s Edwardovou pomocí pomalu zvedal a držel se za nos, ze kterého tekla krev.
„Zabiju tě, Pietro! Jestli to uděláš, tak tě zabiju!“ řval Samuel.
„Uklidněte se!“ řekl Mark.
„Vidíte toho zbabělce?!“ řekl Pietro a ukázal na Samuela, „nedokáže ani přiznat svoji vinu. To kvůli němu skončil Adrian Gordon, tak jak skončil.“
„Pane Samueli?“ řekl udivený Edward, „to vy jste…“
„Ne on ne. Takový ubožák nemá na to, aby Adrianovi ublížil, ale kdyby od začátku spolupracoval, tak Adrian vůbec zemřít nemusel,“ řekl Pietro.
„Paní Rachel ale říkala, že jste to byl vy, kdo chtěl panu Adrianovi ublížit. Spolupracoval jste s jeho vrahy. Takže také nejste bez viny,“ řekl Edward.
„Možná spolupracoval, ale nezabil jsem ho,“ řekl Pietro a pohlédl na Kasumi. Viděl, jak si pohrává s vrhací hvězdicí a znejistěl.
'Ublíží mi, když to prozradím nebo ne? Kdyby mě za to jen zbila, tak by to ještě nebylo tak hrozné, ale když skončím s hvězdicí v oku, co pak? Možná bude lepší počkat až Kasumi zmizí, pokud možno nadobro a poté klidně můžu vynést na světlo to, co se v bunkru stalo.
Jenže... pak už mi to k ničemu nebude.'
„Jdeme odsud, Kasumi,“ řekl Samuel. „Edwarde, zajděte na faru pro Rachel. Sejdeme se před branou hřbitova.
„Ano, pane,“ řekl Edward a šel splnit svůj úkol. Samuel s Kasumi odešli z prostor kostela. Nikdo je neměl v plánu zastavit, ale Markovi bylo už v tuhle chvíli jasné, že se věci mají jinak, než to vypadá.