Pravda

2. Kapitola - Kontrola

Známe pravdu a ničím jiným se neřídíme.
Kleri moc dobře znala tu větu, která stála v jejich erbu. Dalo by se říct, že je to dost zvláštní motivační heslo, takové nezajímavé a hodně arogantní. Ale jak jen lze něco takového dokázat? Naši předci museli být domýšliví egoisté, pravdu už dnes nezná nikdo. Tak slečna Kleri přemýšlela.
Ten stejný problém řešil i kníže se svými rádci. Bylo nutné ho vyřešit, neboť co bylo řečeno v rozhlase, to prostě platilo, nebylo vyhnutí. A kdo by chtěl přijít o všechno, co má? Zdálo se, že najít skutečné řešení, aby o pravdě nebylo pochyb, není možné, ale přesto, kdesi vzadu v těch nejtemnějších myšlenkách, které nejsou vítány byl jeden jediný nápad, který měli všichni stejný, ale nikdo se neodvážil vyslovit ho nahlas.
Každý se jen snažil tu myšlenku, která byla stále víc invazivní potlačit nebo vyvrátit.

Tak probíhal celý den plný stresu nad tou (zdánlivou) malicherností.
Odpoledne, když už byli všichni naprosto zoufalí, přišla komorná Letta s tím, že někdo zvoní. Nebyla to zrovna milá návštěva. Ve dveřích se objevili dva vysocí statní muži v červené uniformně, členové Gardy.
"Na rozkaz našeho pána a vládce přicházíme v tuto chvíli zjistit zda vaše ctěná rodina splňuje podmínky nové vyhlášky V5891," vstoupili do obývací síně s nacvičeným úsměvem a rozhlíželi se kdo všechno je přítomen.
"Tak vás tedy pěkně vítám," vstal kníže Gereld z židle a přistoupil k nim, "Jistě znáte, jaké je naše motto, a tak..."
"Ano, víme, jaké je Vaše heslo, pane, Známe pravdu a ničím jiným se neřídíme. Opravdu neobvyklé a velmi starodávné heslo. Nejspíš nebude snadné dokázat jeho pravdivost. Počítá se totiž s tím, že pravdu znáte pro každou situaci, kdy potřebujete a něco takového je téměř nemožné."
"Téměř říkáte? Prosím vás, jaká je naděje? Nebylo by možné naše heslo změnit?" I kníže potlačoval to řešení v hloubi mysli, jenže strážníci se nezdráhali vyslovit jeho obavy nahlas.
"Chápeme, že se vám tento návrh nemusí líbit, pane, avšak stále existuje možnost pouti do Tangerie."

Nikdo se ani nepohnul, než se pan Gereld usmál, "Prosím vás, to už je příliš stará historka, ne, to nemůžete myslet vážně," zarazil v se, když se jejich kamenné výrazy ani trochu nezměnily, "Koho bych tam prosím vás měl poslat? Vždyť to je jistá sebevražda!"