Pravda

10. Kapitola - Zapomenutá země

Do Tangerie se jen málokdo odváží vstoupit, dříve to byla velmi vyspělá prosperující země, kam se sjížděli lidé z dalekých krajů jen, aby ji mohli obdivovat. Vždy měla krásnou přírodu, přenádherná čistá města a lidem se tu dařilo jako v ráji. Možnost vysokého vzdělání, dostatek práce, hezké prostředí, žádná nouze ani hladomor. Bylo až neuvěřitelné, že taková země může existovat. Ale jednoho dne, už je tomu několik století, narazila Tangerie na mocného nepřítele.
V této říši bylo něco, o čem nikdo z místních nevěděl, ale nepřítel po tom velmi toužil. Mocný král Nartinoru zaútočil na mírumilovnou Tangerii, jen proto, aby se stal vševědoucím. Tangerie však byla silná a odolávala nartinorským vojskům. Až jednoho dne vzplál obrovský požár, zvláštní oheň, jehož původ dodnes není znám. Spálil vše, krajinu, města, obě vojska rozehnal, kdo nestihl utéct, toho čekala smrt. Požár se rozpoutal po celé zemi a až po několika dnech zhasl a zanechal po sobě jen pustou pahorkovitou planinu.

Proto nikdo nikdy neviděl, jak vzniklo obrovské Bludiště v jejím středu. Ví se však, že muselo vzniknout v době požáru nebo do tří dnů po něm, kdy dorazili nejodvážnější lidé podívat se, jaká katastrofa se to udála. V tu dobu tam už hrozivé bludiště stálo v celé své majestátnosti. To místo má jméno, ale dnes už si ho nikdo nepamatuje, jak se ho všichni báli vyslovit.
Zatímco tam Bludiště po třista let stálo bez jakékoliv údržby avšak stále bez jediné změny, země zarostla opět trávou a po čase i vítr zanesl do těchto krajů semínka stromů, krajinu začínaly zdobit mladé lesy.

Kleri a ostaní se dlouho nerozhlíželi a vyjeli vstříc osudu po úzké opravdu málo používané pěšině. Renald jel první, za ním West s oběma pasažéry, Letta na Yollovi jako poslední. Slunce už krásně svítilo a jen zřídka potkávali stromy. Díky tomu, kdykoli vyjeli na některý z vyšších kopců, mohli se rozhlédnout daleko po krajině.
Bregard opět mlčel, zatímco Maya neustále něco vyprávěla. Povídala o sobě, svých sourozencích, přátelích a rodině. Kleri z toho pochopila, že ne vždy měla Maya doma nešťastné časy a vedlo se jí i jejímu okolí velmi dobře. Překvapovalo ji, s jakou lehkostí dívka mluví a vůbec nevypadalo, že by se jí stýskalo po těch časech, ani neměla vztek. Taky úplně přešla, že je Kleri princezna a bavila se s ní stejně přátelsky jako doteď, za to jí Kleri byla vděčná.

______________________________________

Kapitola číslo 10! Tahle byla trochu oddechová, jen o tom, co je Tangerie vlastně zač, ale jinak díky moc všem, kdo dočetli až sem. Zajímá mě, co si o celém tom příběhu myslíte, takže pište, pište, PIŠTE! Jsem moc ráda za 53 přečtení, i když jen 19 z nich je na první kapitole. Je to moje první kniha a proto jsem vám moc vděčná.

Těším se na vaše názory a doporučení, vaše

Fialová Karkulka 💜