Pravda

5. Kapitola - Obor

Když se ráno mlha trochu rozestoupila, vydala se Kleri (samozřejmě) i s Lettou opět na cestu. Hory se jim po obou bocích cesty svíraly stále víc a víc, až daly vzniknout rokli, kterou se vedle cesty plazil čirý potůček. Tam už vesničky nepotkávaly, ale cesta byla pevná, aby po ní mohly projíždět plně naložené vozy.

Tudy kolem poledne dojely na velkolepé místo, na které se Kleri těšila, že ho opět po dlouhé době uvidí. Dorazily až k obrovskému průsmyku mezi skalami, kde cesta vyvěrala z vysokých hor a klesala z hornaté oblasti panství Klerina otce hluboko do nížin. Kde se obří skály rozevřely, naskytl se přenádherný výhled do krajiny. Lesy, kopce, mohutná řeka Stříbřivka, louky, pole, mnoho městeček a vesnic a tomu celému panovalo nezvykle veliké město u řeky, tam mířily. Počasí naprosto ideální a výhled k nezaplacení.
Chvíli jen stály a obdivovaly kraj, než Letta upozornila svoji paní, že se blíží poledne.

Úzkou cestou vlnící se po prudkém svahu musely sjíždět velmi pomalu a na pozorování krajiny už nebyl čas. Nejnepříjemnější byly chvíle, kdy se musely vyhýbat vozům jedoucím nahoru, to se ale naštěstí stalo jen čtyřikrát.
Když konečně dorazily k úpatí srázu, bylo už po jedné hodině odpoledne. Najedly se v místním hostinci v nejbližší vísce. Tentokrát už na ně však lidé házeli nedůvěřivé pohledy a cosi si šuškali.
Zprávy nás tedy předeběhly, uvědomila si Kleri a spěchaly proto s jídlem, aby byly co nejdříve pryč.

Zbytek odpoledne jely rychle, jak jen to šlo. Obor sice nebyl daleko, ale chtěly tam být, co nejdřív.
Dorazily ještě před západem slunce a to v těchto končinách zapadalo velmi brzo. Město se rozkládalo v nížině mezi loukami, polemi a lesy, ze strany vzdálenější od hor ho omývala Sříbřivka, která zároveň tvořila hranici mezi územím knížete Gerelda a Tangerií, její hučení bylo alespoň trochu slyšet v každé ulici Oboru. Město sestávalo především ze zděných domů, většinou obyčejných přízemních a dvoupatrových, ale občas bylo možné zahlédnout i nějakou tu věžičku. Většina budov měla bílou omítkou a červenooranžovou taškovou střechu.

Tak dvě dívčí postavy vyjely na koních po široké ulici do města ozářeného oranžově zapadajícím sluncem.