Pravda

8. Kapitola - Zklamání

Bregard s Mayou bloudili městem a snažili se po paměti najít tetiččin dům. Pomocí pár rad nakonec našli správou ulici s dvoupatrovými domy.
Bregard stiskl zvonek, ozval se melodický zvuk. Čekali. Nikdo nešel. Zaklepal a znovu zazvonil. Stále nic. Tak to ještě párkrát zkusili, ale nikdo se neozval.
"Není doma, nejspíš šla na nákup nebo na návštěvu. Nevím. Budeme muset počkat."
Tak se posadili na schody před domem a upřeli své hnědé oči do neznáma. Čekali několik hodin a přestávalo je to bavit.
Najednou za celou dobu co tu seděli poprvé uslyšeli kroky, vyhlíželi, ale byl to jen nějaký neznámý starý pán.
Všiml si jich a povídá: "Copak děti, na kohopak tu čekáte?"
"Na tetičku, bydlí v tomto domě, ale nejspíš někam odešla, čekáme až se vrátí." Odpověděl zdvořile Bregard.
Dědeček se zarazil, "Myslíte milou paní Pertu? Moji milí, tu už tu bohužel nenajdete. Víte, moc mě to mrzí, ale onemocněla tuto zimu zápalem plic a v tomhle domě už nikdo nebydlí, opravdu je mi to líto," stařík vypadal skutečně smutně.
Bregardovi začaly téct slzy, měl tetičku opravdu moc rád a takové zprávě nechtěl věřit. Stařík jim chtěl nějak v rámci možností pomoci, ale oni se radši dali na cestu zpět do hostince.
Maya sice tetičku vůbec neznala, ale byla smutná, že je její bratránek nešťastný, bylo jí to dokonce tak líto, že ji ani netěšilo, že nejspíš dosáhla svého a bude muset do Tangerie tak jako tak.

Maya potom Kleri všechno povyprávěla, protože Bregard toho nebyl schopen.Princeznu to mrzelo, ale řešila teď spíš problém, co s Mayou.
"Budeme ji muset vzít s sebou, má paní, nechat ji tu nemůžeme," přiznala odevzaně Letta. Kleri se na ni jen překvapeně podívala, "Je to další důvod k tomu, přidat ještě někoho do skupiny, pomůže nám ubránit sebe i ji," dodala.
"A co když nám nepomůže, vůbec toho muže neznáme a už teď je naše skupina dost velká. Ne, nikdo další," zamítla Kleri se zdviženým prstem a bylo jasné, že to myslí vážně.
"A ty Mayo, opravdu chceš jít s námi?" obrátila se na dívku, která plně rozhodnuta souhlasila. Za jiných okolností by skákala radostí do vzduchu.

Zbytek dne jak projednávali to nejdůležitější, nakoupili ještě nějaké zásoby, v hostinci se najedli, přespali, ráno si dobalili věci a za úsvitu slunce se opět vydali na cestu.