Pravda

6. Kapitola - Dívka na útěku

Jely silnicí kolem obytných domů i jiných pěkných staveb, který cestou do centra města přibývalo, zatímco malých rodinných domů ubývalo.
Na jednom náměstí s fontánou uprostřed sesedly z koní a vedly ke k hostinci Ve Stodole. Zatímco Kleri šla jejich příjezd ohlásit, Letta pohlídala koně. Za chvíli přišel zaměstnanec podniku a s poklonou koně odvedl do stájí. Služebná šla dovnitř k recepci, kde našla Kleri jak domlouvá s pánem za pultem jejich pobyt. Do dvoub minut bylo vše vyjednáno a ony zamířily do svého pokoje po dřevěných schodech nahoru.
Schody trochu skřípaly, jejich pokoj byl v druhém patře. Kleri odemkla dveře s číslem 23 a objevila se od nimi docela jednoduchá prostorná místnost s prostým vybavením.
"Není to tak zlé, ale víc si nemůžeme dovolit," zauvažovala Kleri. "Ty budeš spát tady na té posteli u dveří, Letto. Večeři máme domluvenou, je za půl hodiny." Zavazadla už byla přinesena a tak se trochu zabydlely.
Když šly dolů po schodech, Letta svou paní oslovila: "Paní Kleri, měly bychom využít příležitosti a najít si tady nějaké spoluputovníky."
"Já vím, ale nemůžeme tady vykřikovat všude, kdo jsme a jaké je naše poslání. Kromě toho otec říkal, že jen příležitostně a že si máme dávat pozor." Zasedly ke stolu pro čtyři, jiný nebyl volný. Letta s Kleriinými slovy nesouhlasila, ale byla zticha.
Při večeři Letta ukázala na člověka, kterého si Kleri teď nijak zvlášť nevšimla, "Podívejte se, co se zeptat támhletoho mladíka, možná by se k nám rád přidal? Myslím, že je taky poutník."
"Proč...?" Kleri nedořekla, do místnosti právě vešly dvě postavy z venku, kde už vládla tma. Zaujalo ji, že jeden z dvojice je ještě dítě.
Ti dva došli k recepci a ten vysoký začal rozmlouvat s pánem za pultem. Z nějakého důvodu došlo ke konfliktů a recepční posílal dvojici pryč. Kleri vstala a než ji Letta stihla zastavit a zamířila k nim. Pozvala je k nim je stolu a šla něco domluvit k pultu, zatímco si přisedli k Lettě a s velikou úctou ji pozdravili.
Kleri se vrátila a usedla zpět na své místo. "Za chvíli vám přinesou polívku, jestli to oceníte. Ale povězte mi, co se stalo."
Dívka se dívala do dřeva stolu, chlapec tak podobně starý jako Kleri promluvil: "Jsme Vám moc vděční velectěná paní. Jmenuji se Bregard,  tohle je moje sestřenka Maya. Je jí dvanáct, mě je šestnáct, utekla z domova. Ale to bych Vám asi neměl říkat neměl říkat, jestli vám to nechce povědět... Ale jak se vám za to vše můžeme odvděčit?"
"Uvidíme," usmála se Kleri mile, "zatím se najezte a dobře se vyspěte. My za sebou máme dlouhou cestu, takže se potkáme až zítra. Dobrou noc." S úsměvem jim podala klíč od pokoje č. 17 a Bregard se za nimi jen díval s velikou úctou a vděkem.

___________________________________

Tak je tu šestá kapitola! Díky moc všem pravidelným čtenářům, nová obálka snad naláká víc lidí, napište mi, jestli se vám líbí víc ;-). Nebudu vám říkat nic dopředu, ale jsem moc ráda, že vás to baví :D.

Fialová Karkulka 💜