Pravda

7. Kapitola - Posila

Druhý den si Maya bez zeptání přisedla na snídani vedle Kleri. Kleri se nezlobila a pozvala ke stolu i Bregarda, který stál opodál v rozpacích. Jen Letta nebyla příliš ráda za takovou společnost. Opět mnohokrát za všechno děkoval a chtěl tu dobrotu Kleri nějak oplatit. Samozřejmě ho mrzelo, když Kleri prozatím opět odmítla.
"Co se... Ne, neměla bych se pořád jen vyptávat. Nic o mě nevíte, ale důvěřuji vám, přesto své jméno vám bohužel prozatím říct nemůžu," i tak ovšem její vzhled tak docela nezatajil, že je ze vznešené rodiny. Přestože byla na cestě, měla stále ten stejný účes ze stáčených pramínků až sněhově blonďatých vlasů a ať byly šaty sebeobyčejnější, byly nové z hezké modré látky.
"To je moje služebná Letta," když ji Kleri zmínila, Lettě se v oříškových očích zablýskl hněv, "Jsme na cestě... Putujeme za Pravdou." Poslední slova zašeptala. Maya vzhlédla a Bregard zůstal s pusou dokořán.

Kleri na ně tázavě vědět pohlédla. "No... Překvapuje mě, překvapuje mě totiž, že se takové dvě dívky jako vy vydaly na tak nebezpečnou pouť. Já si totiž z ohleduplnosti k vám myslím, že ženy by se neměly pouštět do žádných velkých nebezpečí, je to... nebezpečné. " Něco takového se samozřejmě nemohlo líbit ani jedné ze spolusedících, ale než stihl kdokoliv jiný, cokoliv říct, poprvé dívky uslyšely promluvit Mayu.
"Áchjo! On vám prostě jen nechce říct, že my taky míříme do Bludiště..." protočila oči.
Bregard se rozčílil, "Žádné 'my', já jdu do Bludiště! Ty zůstaneš tady!"
"Nezůstanu! Prostě ne..."

Začali se hádat. Bylo zřejmé, že toto téma probírají už po několikáté.
"Tak dost, co se to tady děje?" vložila se do toho Kleri.
"Tak to všechno řekni, Bregu..." povzdychla si Maya.
"Pojďmě na vzduch," navrhla Kleri.

Maya vyskočila na zídku fontány a Bregard začal vypravovat: "Doslechl jsem se, že existuje určitý seznam, seznam, na kterém je napsáno, komu se podaří nabýt Pravdu. Doteď příliš nevěřím, že něco takové existuje, ale v Bludišti lze prý také získat veliké jmění a naše rodina velice trpí hladem. Nemůžu to vidět. Tak jsem se se všemi rozloučil a vydal se na cestu zkusit štěstí. Hned za vesnicí mě ale doběhla Maya, která se o mém odchodu samozřejmě doslechla a chtěla jít za každou cenu se mnou," pohlédl na Mayu, ale ta jen přikývla, "Maya si moc přála utéct z domova a tohle byla skvělá příležitost... Její máma je na ni totiž zlá, nutí ji těžce pracovat a nedovolí jí žádnou zábavu ani přátele. Zkrátka peklo. Vzal jsem ji tedy s sebou s tím, že ji nechám u své tetičky tady v Oboru. Maya je mi ale bohužel tak vděčná, že chce jít se mnou." Povzdychl si.
"Samozřejmě jsme s sebou neměli žádné peníze a málo jídla, takže nebýt Vás bychom museli včerejší noc přetrpět někde o hladu na ulici, moc jste nám pomohla. Dnes chceme tetičku vyhledat, nevím přesně, kde bydlí, dlouho jsem ji neviděl. Budeme se muset doptat."
"Když také jdeš do Tangerie, pojď s námi, jestli chceš. Oceníme posilu," usmála se Kleri, ale Letta nevypadala, že to ocení.
Bregard souhlasil.
"Vyrážíme zítra ráno, tak hodně štěstí při hledání tetičky!" Tak se s nimi Kleri rozloučila.