Pravda

9. Kapitola - Druhá brána

Slunce vysvitlo zpoza nízkých mraků na východě a vrátilo světu jeho barvy. Mladá skupinka spěšně projížděla dlážděnou ulicí směrem k Druhé bráně. Ano, všichni jeli na koních - Kleri za většinu svých zbývajících peněz koupila od hostinského docela pěkného koně, neboť věděla, že peníze už stejně potřebovat nebude. Bregard tedy teď vezl Mayu před sebou na hnědákovi jménem West. Nebyl to kůň příliš zdatně vycvičený, ale Bregard uměl s koněma pracovat.
Snad jediný, kdo měl docela dobrou náladu, byla Maya. Letta vypadala nervózně, Bregard byl skleslý a Kleri zachmuřená nepříjemnými myšlenkami na to, co ji čeká. Sama sebe v duchu kárala za to, že příliš přemýšlí, ale nedokázala se odreagovat. Když už asi deset minut jen projížděli ulicemi a nikdo neřekl ani slovíčko, začala se Maya nudit.
"Jak je to ještě daleko?" prohlásila.
"Co myslíš, Bludiště? Nebo Bránu?" reagovala Kleri.
"Nooo..." protáhla Maya, "Tak třeba Bránu."
"Tak ta je už jen pár set metrů od nás, za chvíli ji uvidíš."
"A jak to všechno víš? A jak se jmenuješ? Povíš nám to konečně?!"

Kleri se na chvíli zarazila, ale pak povídá: "Vím to díky mapě a taky tady nejsem poprvé, ale pravdou je, že Druhou branou jsem ještě nikdy neprošla. To by bylo za prvé, a..."
V tu chvíli ji však naprosto nečekaně přerušil Bregard. "Než nám řekneš kdo jsi, chci to aspoň zkusit tipnout, i když vím, že je to nejspíš hloupost," po chvíli ticha, kdy nikdo nic neříkal, pokračoval, "Ehm, slyšel jsem, doneslo se mi, že dcera našeho pana knížete se vydává na jakousi cestu, ale lidé mluvili něco o Vládci, a tak... Proto si myslím, že je to velmi nepravděpodobné, ale... Víš, že bys klidně mohla být princezna?" Na Bregardovi bylo vidět, že své teorii opravdu nevěří a Maya se začala smát.
Kleri na sobě nedala nic znát, jen Letta vypadala překvapeně, až vyděšeně. "Ano, něco takového je opravdu velmi nepravděpodobné. Jmenuji se Kleri."
Teď měl ten samý výraz, co před tím měla Letta Bregard. Maya se přestala smát a zírala s pusou dokořán.
Kleri se usmála, "Hele Brána!" upozornila.

A opravdu před nimi se tyčila vysoká brána uprostřed hradby na pobřeží Stříbřivky. Bránu střežila snad desítka strážných. Kleri seskočila z koně a chvíli s nimi hovořila. Byli mezi nimi nepochybně členové Gardy. Za krátko si přivolali i Lettu, vypadalo to, že mluví o Bregardovi, ale hlavně o Maye. Nakonec se však nějak domluvili, dívky nasedly zpět na koně.
Mříž pomalu vyjela vzhůru a padací most se sklápěl, až se dotknul druhého břehu. Pomalu přejeli přes mohutnou řeku, kopyta koní klapaly o dřevo. Sestoupili na trávu a rozprostřela se před nimi kam oko dohlédlo kopcovitá planina. Uslyšeli rozkazy strážníků a most se za nimi zavřel. Tak překročili hranici a poprvé se ocitli v nechvalně známé Tangerii...