Pravda

11. Kapitola - Táboření

Minul den a ani jeden člen výpravy už neměl z Tangerie strach. Zdála se jako přívětivá mírumilovná země, až na některá místa, kde cítili negativní energie pozůstalé z nemilosrdné války a vražedného ohně. I když dohlédnout se z kopců dalo daleko, do večera se jim velké město Obor dočista ztratilo z obzoru.

Když slunce mizelo na západě, vyhlídli si pěkné místo na holém kopci. Vyšplhali se na něj a okamžitě začali řešit táboření. Letta sebou měla naštěstí dokonce dva menší stany, takže střechu nad hlavou měli i Bregard s Mayou. Ale ještě několikrát je varovala, ať se stanem zacházejí dobře. Ve stavení stanů se Bregard vyznal a měl je oba postavené rychleji, než by Kleri s Lettou postavily jeden. Dívky zatím vytvořily před stany kruh z kamení a nanosily dřevo. Do půl hodiny už plápolal u oranžových stanů malý táborák. Přesto bylo jaksi cítit, že se to okolním kopcům a keřům moc nelíbí. I tak ale Kleri oheň neuhasila, protože slunce už zmizelo z dohledu a temnoty přibývalo.
Všichni čtyři se sesedli kolem ohniště a uvařili si sušenou polévku, o pitnou vodu v této zemi nebyla nouze. Dobře se navečeřeli a zatímco pro Kleri a Lettu to stačilo jen tak tak, Bregard s Mayou pomalu ani nedojedli, nebyli zvyklí jíst tolik.

"Musíme si rozdělit hlídky, koně nemůžou zůstat jen tak bez dozoru, i když pochybuju, že je tady široko daleko živého člověka kromě nás," zmínila se Kleri.
"To máš pravdu, jistotu mít musíme," souhlasil Bregard, i když hlas měl celkem nejistý, bylo pro něj těžké své princezně tykat, ale Kleri nedala jinak.
"Ne, má paní, vy přece nemůžete držet hlídku, musíte se prospat. Teď když je nás víc, tak se budeme střídat my tři," namítla Letta.
"Když už jsem na téhle výpravě, necítím se nijak nadřazená vám ostatním, takže i já budu hlídkovat. Kromě toho Maya ještě nemůže hlídkovat sama, musí se prospat."
"Tak to ne! Já chci taky hlídkovat! Budu hlídkovat s tebou," řekla dotčeně Maya, která neměla s tykáním žádné potíže.

Tak bylo rozhodnuto. Kleri s Mayou čekala hned první hlídka, Lettu druhá a Bregarda ta poslední, každá po třech hodinách.
Když dojedli, Letta i Bregard šli každý do svého stanu a Kleri s Mayou zůstaly sedět u ohně. Povídaly si, teda, většinou povídala Maya, ale ani jedné z nich to nevadilo. Koně přivázaní ke kůlům byli naprosto v klidu a zdálo se, že taky spí. Byla tma, seděly tam už skoro dvě hodiny a zmáhala je ospalost. Kleri navrhla, ať se jdou projít kolem tábora a trochu se proberou.
Zrovna obcházely stany zezadu, když Maya upozornila Kleri. Pár kilometrů od kopce se zdálo, že je ve křoví jakési malé světýlko. Bylo vidět jen z jednoho určitého úhlu, ale nebylo o něm pochyb. Ani jedna z nich si to nedokázala vysvětlit, ale bylo zřejmé, že nejspíš nejsou jedinými živými lidmi široko daleko.

_____________________________________

Ahoj,
Jsem opravdu moc ráda, že vás knížka baví, ale následujících přibližně 14 dní nebudou vycházet kapitoly, bohužel nebudu mít po ruce mobil. Snad vás to neodradí a další kapitola by mohla vyjít 25. nebo 26. 7. Kromě toho bych potom chtěla začít vydávat i další knížku, bude to v úplně jiném stylu, doufám, že se bude líbit.

Tak díky za trpělivost 😉,

Vaše Fialová Karkulka 💜