Different angle [THG FF - zastaveno]

Kapitola X. - Profesionální splátci

        Na kovové plošině musíme stát celou minutu, pokud tedy nechceme, aby nám výbuch min urval obě nohy. Obhlížím mezitím situaci. Je mi jasné, že nejvíce úmrtí budou mít na svědomí profíci. Měl bych tedy také někoho zabít, i když se mi ta představa příčí. Doufám, že profíci zůstanou u rohu. Nechtělo by se mi je nahánět po celé aréně jako štěně, co ztratilo svou oblíbenou hračku. Vyhlížím průměrné splátce, které bych mohl na útěmu zabít. Nejpravděpodobnější a zároveň tak silní a slabý mi připadají splátci sedmičky až desítky. Jsou natolik silní, aby zvládli roh a na tolik slabí, abych je zabil. Takhle chladné kalkulování mi připadá strašné, ale co se dá dělat.

Můj plán je následující. Ihned po startu uteču do blízkého cípu lesa a budu pozorovat utíkající splátce. Při troše štěstí se nějaký rozběhne přibližně mým směrem. Pak ho stačí omráčit nebo zabít a vzít mu věci. Jakmile skončí řež, připojím se ke dvojce a jedničce. Teoreticky by se s nimi měla spojit i čtyřka, ale netrávili spolu moc času při obědch, tak nevím. Možná ta holka, ta si k nim občas přisedla.

Čas na rozhodování plyne na můj vkus až příliž rychle. Rozhlížím se po splátcích. Profíky nevidím, patrně jsou na druhé straně rohu. Katniss je ode mě několik splátců daleko, asi pět. Oba bychom měli okamžitě zamířit do lesa. Vidím ale, jak hypnotizuje luk a toulec se šípy uprostřed kupy v rohu. Zírám na ní tak dlouho, dokud to nevycítí a neopětuje můj pohled. Pak zavrtím hlavou. Nechci, aby tam běžela ze tří důvodů. Za prvé, někdo by ji mohl zabít. Za druhé, mohla by odhalot můj plán moc brzy. Za třetí, mohla by zastřelit některého profíka, za což bych si asi vysloužil pěstí do čelisti od svých prozatímních spojenců.
Náhle se rozezní gonga já startuji. Za tu minutu jsem si plán prošel v ducbu tolikrát, že moje tělo reaguje naprosto automaticky. Vybíhám k lesu, který je ode mě vzdálen přibližně sto metrů. Rychlost nikdy nebyla mojí silnou stránku, ale nějaké velké starosti starosti si nedělám. Ti, co útíkají si na mě jistě nedovolí a než se dostanou ke zbraním ostatní splátci, budu už za hradbou lesa, schovaný. Na chvíli se otáčím a s povděkem zjišťuji, že mě nikdo nepronásleduje. Potí se mi dlaně a tak když doběhnu k lesu, otírám si dlaně o kalhoty. Opět.
Pozoruji škvírou masakr. Jak jsem čekal, profesionální splátci už zabili několik dalších. I Katniss zabila. Tedy - ne přímo zabila. Přetahuje se s nějakým splátcem o batoh (myslí, že je z devítky), když mu Clove, splátkyně z druhého kraje posílá nůž do zad. Vrhá ho i po Katniss, ta ovšem instinktivně zvedá batoh a odvrací útok. Oddychuji si. Zjišťuji, že jsem měl bezděčně zadržený dech. Znovu si otírám ruce o kalhoty a polykám.

Ve své nervozitě málem přehlédnu splátce ze šestky, jak běží směrem ke mě, pouze s odchylkou zhruba dva metry. Nedivím se. Tohle místo jsem vybral záměrně. Je natolik blízko, aby si ho vybrali splátci a tak daleko, aby tam neběžel každý. Ohýbám jednu z větví a jakmile je dostatečně blízko, větev pouštím a ta mu plnou rychlostí vletí do obličeje. Splátce pod nárazem padá a já vid, že se mu několik jehliček ze smrkové větve zapíchlo do očí. To mu ale nebrání v tom, aby proti mě neudělal výpad. Je mi jasné, že mířil na srdce nebo hrdlo, ale jeho mizerné vidění mu nasměrovalo nůž proti mému pravému rameni. Cítím prudkou bolest a krev, která mi začne stékat pod šaty. Jsem levák, naštěstí, jinak bych měl o trochu větší problém, než mám teď. Sevřu levou ruku v pěst, oháním se proti poloslepému splátci a zasahuji ho do spánku. Obrátí oči v sloup a zhroutí se na zem. Mám stažené hrdlo, když mu páčím nůž z povolných prstů a podřezávám mu hrdlo. Zatlačil bych mu oči, ale děsí mě pomyšlení, že bych mu jehlice z větve zatlačil ještě hlouběji. Abych se nemusel dívat na jeho tvář, obracím ho na záda a pouštím se do prohledávání batohu, co má na zádech.
Rozhodně bych nečekal, že budu mít takové štěstí. Má u sebe dlouhý nůž, skoro tak dlouhý jako moje předloktí, v batohu pecen chleba, náhradní špičky do oštěpů, kus provazu a nepatrně sušeného masa. Nemám tušení, jak se mu povedlo dosáhnout tak výborné kořisti, rozhodně ne u tak průměrného splátce. Nejspíš se nějak proplížil k rohu a zase zmizel dřív, než si ho stačil kdokoli všimnout. No, teď nemá štěstí.