Different angle [THG FF - zastaveno]

Kapitola IV. - Přehlídka splátců

V této kapitole jsem zkombinovala film i knihu, část je z knihy a část z filmu. Kombinace je podle mě nejlepší. Pozn. autorky 

       Vlak pomalu zastavuje a společně s Katniss a Haymitchem vystupuji z vlaku a kráčím uličkou, kterou nám udělali kapitolané. Držím na tváři úsměv, i když bych nejraději utekl pryč. Děsí mně. Nevypadají ani jako lidské bytosti. Copak nevíí, jak odpudiví a pitomý nám připadají? Asi ne. Hravě ale zvládám roli usměvavého splátce až do té doby, dokud nevstupujeme do tréninkového centra. Tam nás avoxové vedou do místnosti, kam si mám podle pokynů mírotvorců lehnout a počkat na svůj přípravný tým. Dělám to, co řekne, on poté opouští místnost a mě nezbývá nic jiného, než počkat.

Můj tým přichází do mnuty po mém příchodu. Vizážista nikoliv. Přípravný tým vždy obsahuje tři „osoby". V tom mém je první z nich je Orchidea, zhruba 25letá žena s loknami nabarvenými na fuschový odstín a vloženými drahokami do kůže na pažích. Druhý je Oscario, muž s neonově zelenými vlasy vyčesané vysoko nahoru a kočičími vousky. Na rtech má neonově zářivou rtěnku. Ten chlap má rád neon, běží mi hlavou. Poslední je Ariella s temně rudými rty a vlasy v kontrastu s mrtvolně bledou pletí. Nehty má dlouhé minimálně deset centimetrů.

Nastává ne moc příjemná procedura mého zkrášlování. Přistřihávají mi vlasy, holí mi nepatrné strniště na hranách tváře, opakovaně se musím ponořit do páchnoucího žlutého roztoku a následně ho smýt ve sprše. Po celou dobu Ariella, Orchidea i Oscario žvaní a žvaní - o Hladových hrách, o mě, o Kapitolu,  o Hladových hrách, o svých životech... A taky o Hladových hrách abych nezapomněl. Povětšinu času je ignoruji. Po hodině usilovné práce konečně odcházejí a přichází má vizážistka. Vypadá přesně tak, jak jsem očekával - typická kapitolanka. Nažloutlé vlasy vyčesané podle poslední módy, tmavě modrý kostým a namalované tváře. Nevypadá ale hloupě. Zářivě se na mě usmívá.
„Zdravím tě, Peeto. Jmenuji se Portia a budu tvou vizážistkou. Vidím, že tvůj přípravný tým odvedl skvělou práci." Obchází mě, něco si pro sebe mumlá a občas se mne dotkne, což způsobí, že zatnu zuby, až to bolí.
„Dobrá. Co kdyby jsi se oblékl a potom si promluvíme u oběda," přikyvuji, asi by nebylo slušné podotknout, že se mi tak trochu nechce. Portia mi podá nějaké oblečení a odchází, abych se mohl převléci. Nasazuji si černé kalhoty ze sametové látky a k tomu bílou košili. Následuji Portii do nějaké místnosti s výhledem na cukrkandlový Kapitol. Portia stiskne tlačítko na boku stolu a mezi dřevem vyjede pokrm. Jde o smetanové kuře s bílou omáckou na pomerančích. Nutno uznat, že chutná naprosto delikátně. Jídle jsme snědli v tichosti, ale po obědě nastal čas na domluvení.

„Takže, Peeto," spustila Portia a jemně si utřela koutky úst kapesníčkem, „Můj kolega Cinna je vizážistou splátkyně Katniss. Už před začátkem her jsme se domlouvali, jaký vám dáme kostým."

Přisvědčuji, protože se na to nic moc říct nedá.
„Říkali jsme si, že hornické úbory jsou nezáživné a nezajímavé. Sponzoři si vás v nich nezapamatují. Když jste horníci, jak říkáš, musíte rubat uhlí. A z uhlí je oheň." Portiiny rty se roztáhnou do úsměvu a někde v sobě najdu pousmátí i já.

***

Pozoruji svůj odraz v zrdcadle. Od krku po lýtka mě obklopuje vyumělkovaná kombinéza z černého, lesklého materiálu. Boty mi sahají až po kolena. Na záda mi splývá kombinéza z červených, oranžových a žlutých pruhů, stejně jako z přilby. Portia má v plánu podpálit kápi těsně před tím, než vjedeme na Městský okruh ukázat se kapitolanům a sponzorům. Obličej mám pomalovaný vrstvou bledého líčidla, do kterého potom Ariella s Orchideou nakreslily mé rysy. Oscarius mě nageloval podle poslední módy. Super.