Different angle [THG FF - zastaveno]

Kapitola VI. - Trénink

Trošku nedůležitá část ale brzy ale se to rozjede. Pozn. Autorky

         Probouzím se s východem slunce. Skrz prosklenou stěnu vidím, jak se slunce vynořuje nad obzor, ale nevstávám. Jenom sleduji.  „Ostatně, kdo ví, kolik mi jich ještě zbývá,“ mumlám si pro sebe a krátce si povzdychnu. Dnes má začít trénink, který bude trvat po tři dny. Je ukončen soukromým vystoupením a následně rozhovorem, na který sázím velkou váhu.

Když už je hodnou dobu po východu slunce, donutím se k tomu, abych vstal. Ve sprše volím stejný program jako předchozí večer a nechávám na sebe padat teplé kapky. Jako déšť. Když se vysprchuji, venku na mě čekají šaty - karmínová košile, příjemné černé kalhoty a boty. Oblek mi sedí na míru. Když si dosuším vlasy, jdu na snídani.

Katniss už tam sedí a namáčí si rohlík do horké čokolády. PlNejspíš mě to viděla dělat ve vlaku. Přeji ií dobré ráno a beru si jídlo i já. Nad tím, že má stejné oblečení držím kamennou tvář. Je vidět, že nám to oblečení připravili vizážisté a když si myslí, že je to dobré, proč bych jim to měl vyvracet? Pokud to bude mít stejný vliv jako včerejší kostým, vezmu si na sebe cokoliv.

O chvíli později přichází Haymitch. To už jsem já s Katniss po jídle a čekáme, až si od doplní talíř. Až potom začne mluvit: „Takže k tréninku. Rozhodněte se, jestli vás mám trénovat samostatně, nebo dohromady,“ když mlčíme, dodává, „teď hned!“
„Já nemám žádné extra zajímavé schopnosti, o kterých by nikdo nic nevěděl,“ říkám mírně a svá další slova směruji na Katniss, „vím taky, v čem jsi dobrá ty, jedl jsem plno tvojí kořisti.“

Je vidět, že ji to trochu překvapilo, ale nic neříká.
„Můžete nás trénovat dohromady,“ slyším ji říkat.
„Fajn. Co umíte?“
„Kromě pečení chleba? Nic moc.“
„No, pečení chleba počítat nebudeme. Katniss? Vím, že jsi dobrá s nožem.“
„No,“ odmčí se Katniss. „S nožem ani moc ne, ale jde mi to s lukum a šípem.“

Je vidět, že to Haymitche zaujalo. Poměřuje ji svému zkoumavému pohledu. „A jsi dobrá?"
„Je víc než dobrá. Můj otec od ní kupuje veverky. Ještě nekoupil žádnou jinou, než tu, která má zásah přímo v oku,“ vměšuji se do toho. „Umí lovit i vysokou.“

Katniss vypadá překvapeně. Nevím, z jakého důvodu. Pak se její výraz mění v tvrdý a podívá se na Haymitche: „Peeta je silnej. Minulý rok skončil v zápasnické soutěži hned za svým bratrem. Dokáže přehodil přes hlavu stolibrový pytel s moukou!"
Nemohu si pomoct a připadá mi to dětinské. Tak trochu jako parodie na hádku - každý dáváme argumenty, ale ne záporné.
Dobře, zaráží mě, že si toho vůbec všimla. Posměšně si ale odfrkávám: „Jo. Kolik lidí jsi viděla uzápasit k smrti?“
„Máš šanci vyhrát, když někde splašíš nůž," stojí si tvrdohlavě za svým. Tahle poznámka ale způsobí, že ve mě začne kypět žluč.
"Já nemám šanci, vyhrát! Nemám! Jasný?!" vidím, že se na mě Haymitch podivně dívá. Klidně čelím jeho pohledu. „Vždyť je to pravda, ani vy sám nevěříte tomu, že mám nějakou šanci.“ Otáčím se ke Katniss: „Víš, co mi řekla matka při loučení? Že dvanáctý kraj bude mít konečně vítěze. Ale to nemluvila o mě, víš. Mluvila o tobě!“ společně se vztekem mi do hlasu proniká i špatně skrývaná bolest. Katniss mi ale očividně nevěří.
„To určitě myslela tebe.“
„Řekla doslova ,ta holka umí přežít.' Ta holka!" Konečně se trochu stahuje a propaluje pohledem housku, kterou před chvílí zvedla z košíku s pečivem. Já přejíždím prsy po mahagonovém stole s lakováním a odmítám se na ni podívat. Její další slova mě ale nutí zvednout pohled: „To proto, že mi někdo pomohl.“