Different angle [THG FF - zastaveno]

Kapitola IX. - Nechť 74. Hladové hry započnou!

Diváci reagují přesně tak, jak bych očekával. Skoro všichni kolektivně a smutně vzdyychnout, pár se jich rozpláče a nočním vzduchem se nesou jejich vzlyky. Když Caesar promlouvá, v hlase mu zní nehraná bolest:
„Tak to je doopravdy smůla, Peeto," říká se smutným hlasem a já potřesu hlavou.
„Jo, to je."
„Je těžké nemít tu mladou dámu v oblibě. Ona o tom nevěděla?"
„Ne, teď je to pro ní novinka."
„Přeji ti hodně štěstí, Peeto," chytne mě za pravou paži, zvedá se a já se musím zvedat s ním. Ukazuje na mě a křičí: .Peeta Mellark!"
ž jen to, že jsem se neštastně zamiloval by mi asi vyneslo sponzory. Ale to, že jsem se zamiloval do dívky, kterou budu muset zabít je přeci hrozné. Ani se té myšlence nebráním. Představivost je dobrá, letí mi hlavou.
Nastupuji do výtahu s několika dalšími splátci, shodou okolností s profíky. Všichni z nich si mě měří, pak vystupují a začnou se dohadovat. Nejspíš o mě, jak jinak. Mě ale nic neřekli. Když vystoupím z výtahu, vidím o pár metrů dál Katniss, která vystupuje současně. Vidím v její tváři zlost. Co to?! bleskne mi hlavou když napřahuje ruce, vráží mi dlaněmi jako beranidly do hrudi a já ztrácím rovnováhu. Nastavím za sebe ruce a cítím prudkou bolest, když se mi do dlaní zaseknou střepy ze starožitné vázy. Nevěřícně a ohromeně se na ní dívám.
„Za co to bylo?"na sedmi místech mi vyrazí krev.
„Neměl jsi právo říkat o mě takové věci!" z očí jí srší blesky. V tu chvíli vystupuje z výtahu Cinna, Protia, Haymitch i Effie. Ta očividně nemá daleko k hysterii:
„Tys... upadl?".
„Strčila do mě."
„Jak... strčila," otáčí se na Katniss Haymitch a pečlivě odměřuje slova..
„To byl váš nápad, co, udělat ze mě před celou zemí pitomce?!"přesouvá se Katniss k Haymitchovi. Cinna a Protia mi pomáhají na nohy a já hájím svého trenéra:
„Ne, byl to můj nápad. On mi jenom pomohl.".
„Jistě, Haymitch je převelice ochotný, ale jenom vůči tobě," soptí Katniss a dělá krok směrem ke mě. Neochvějně čelím jejímu pohledu a mezi nás vstupuje Haymitch. Tím jí nutí ustoupit.
„Udělal to pro tebe."
„Vypadám jako slaboch!" sykne naštvaně Katniss. Haymitch očividně přemáhá chuť jí jednu nevrazit, tiskne si ruce, pak se uvolnía křičí jí do obličeje:
„Díky němu vypadáš jako žádoucí dívka, zlatíčko. Dokud z tebe neudělal svůj objekt lásky, byla jsi okouzlující jako hrouda hlíny. Kapitolani o vás mluvili jenom v dobrém, z čeho můžu vyždímat osudem pronásledované milence a vytřískat z těch zabedněnců dary!"
„Ale my nejsme žádní milenci, ksakru!" Haymitch jen cedí mezi zuby:
„Je to televizní show! To, že se s tímhle klukem máte rádi vám může získat sponzory, což povede k tomu, že si zachráníte život!"
„Má pravdu, Katniss," Cinna využívá ticha, které nastalo po tom, co Katniss začala vstřebávat, co se stalo.
„Jistě, že mám."
Já si vyndavám z rukou střepy.
„Jsi v pohodě?"
„Není to nic vážného." Krčím rameny.

Haymitch nás nabádá, abychom se chovali slušně a jdeme všichni na večeři. Ruce mi ale stále hodně krvácí, proto odcházím s Portií na ošetřovnu, kde mi pečlivě vyndají všechny střepy. Potom mi je ovážou sterilním obvazem a namažou mastí proti zánětu. To celé netrvá ani čtvrt hodiny a na další chod jsem zase zpátky. Celá večeře probíhá v tichu, nikdo nemluví. Jsem na přemýšlení moc unavený, takže nic nekomentuji ani když vysílají reprízy rozhovorů.
Potom nastává rozloučení s Haymitchem a Effií. Zítra nás brzy ráno vzbudí a vznášedlem se dostaneme až k místu, odkud se přesuneme do arény. Už za dvanáct hodin můžu být po smrti. Možná za den. Nebo za dva. Nebo za týden.
Effie nám tiskne ruce:
„Byli jste ti nejlepší splátci, které jsme měla tu čest uvádět. Snad už mě teda povýší do pořádného kraje!" potom odbíhá. Loučíme se i s Haymitchem a ptáme se ho na poslední rady. Odpovídá: „Zůstaňte naživu." Začíná se s toho stávat rutina.
Katniss odchází, já se rozloučím s Portií a vyhledám Haymitche. Je v salonku a nalévá si ze své neodmyslitelné placatky.
„Vyšlo to?" ptám se do mezi dveřmi, zakládám si ruce na prsou a zírám na něj. Ten se na mě podívá a přikývne.
„Neměli z toho žádnou radost. Každopádně na ty z prvního kraje jsi udělal docela dojem. Cashmere slíbila, že to zařídí. To samé slíbili i Brutus a Enobaria, mentoři dvojky."
„Takže mě nezabijí, až se k nim připojím?"
„Snad ne." Velice povzbuzující.
S těmi slovy mu přeji dobrou noc a odcházím do svého pokoje, kde ze sebe sprchuji všechnu špínu i líčení. Barvy odtékají a já si mohu vydechnout. Brzy jsem hotový, nechávám černý oblek na zemi s tím, že ho sklidí avoxové, čistím si zuby a zalézám do peřiny.