Different angle [THG FF - zastaveno]

Kapitola III. - Kapitol

Vím, že jsem minulou část ukončila tím, co se dělo ve filmu, ale budu to různě promíchávat. Pozn. autorky.

        Procházím vlakem, míjím Kapitolany a avoxy, kteří na mě neurčitě zírají. Konečně nacházím Haymitchovo kupé. On se za tu krátkou chvíli stihl svalit na postel a napůl usnout. Probouzím ho tedy tím, že mu třesu ramenem: "Haymitchi."
KOnečně se probírá a rozespale na mě mžourá. Snažím se udržet vážnou tvář, i když dvojnásobně cítím puch zvratků, alkoholu a jeho košile, která potřebovala vyprat tak před týdnem. "Vnímáte mě, Haymitchi?!" zvyšuji hlas, když na mě Haymitch odmítá zaostřit pohled.
"Nech mě být..."
"Nenechám. Potřebuji od vás pomoc. Ve hrách sice nemám moc valnou šanci, ale ona ano," v mém hlase nezní žádná lítost. Nelitoval jsem se, říkal jsou pouze holá fakta. Upoutávám tím ale jeho konečnou pozornost. Pokračuji tedy v řeči: "Zkuste to s ní. Já jí můžu chránit v aréně, ale bude potřebovat sponzory. A kdybych i já dostal šanci, taky bych to zkusil."
Vidím na něm, že o mých slovech přemýšlí. Že ho zaujaly a jsou v jeho světě hodny schválení. Konečně říká slova, při kterých cítím ulevu.
"Tak dobře."
"Pak ale budete musel omezit pití. Tím, že se zpijete do němoty nám doopravdy nepomůžete."
"Pokusím se."
"Fajn."

S tímto slovem vstávám a kráčím ke dveřím. Tam se naposledy otáčím: "Zkuste sprchu, Haymitchi. Ta je tamhle." Pak se otáčím a slyším, jak se za mnou zavírají dveře. Nachci se vrátit do kupé, kde bych našel Katniss. Budeme spolu trávit dost času před arénou. Proto kráčím ke kupé, které tuším, že bude moje. Nacházím stejný pokoj jako Haymitchův, stejně vymalováno, stejný desing interiéru, pouze je tady o okno navíc. Jaký luxus, pomyslím si ironicky Posadíl se na postel a pozoruji ubíhající krajinu. Z té rychlosti se mi až dělá špatně, proto pevně zavírám oči. Pak je ale musím otevřít, protože se mi vybaví tvář mojí rodiny.
Doopravdy čekají, že se nevrátím?
Ano.
Doopravdy by je to nemrzelo tolik, kolik by to mrzelo mě u prostředního bratra?
Nejspíš ne.
Prudce zavrtím hlavou a ulehám na postel. Tyhle otázky pro mě nejsou příjemné, ať už v Soudní budově, nebo ve vlaku na cestě do Kapitolu...

***

Probouzí mě až Effie, která říká, že je čas na večeři a shlédnutí Sklizně z ostatních krajů. Neochotně tedy vstávám a během jídla se snažím vyhýbat pohledem Katniss i Haymitchovi a zároveň ignorovat Effiny řeči. Místo toho se soustředím na výborné jídlo. Nikdy jsem nic takového nejedl a i když nás s Katniss Effie napomíná, abychom se tolik necpali, nemohhi sii pomoci. Po jídle se mi však dělá mírně zle. Katniss také nevypadá zrovna nejlépe a Haymitch? Ten už si musel za těch pětadvacet let zvyknout, když dělá mentora.
Snažím se soustředit na Sklizeň, ale myšlenky se mi rozutékají. Přesto si zapamatuji hodně splátců. Marvel je kluk z 1. kraje. Glimmer také. Cato - 2. kraj, profesionál. Clove také. Jméno dívky z pátého kraje jsme nezaznamenal. Vysoký korba z jedenáctky, Tresh. Malá dívka ze stejného kraje, Rue. Ale nejvíce na mě zapůsobila Katniss, což vlastně nebylo potřeba. Proč na ní pořád myslím?
Večer v kupé hypnotizuji strop jako včera ve stejnou dobu. Doopravdy jsme odjeli dnes odpoledne? Připadá mi to jako celé dny, týdně, věčnost. Kéž bych mohl zůstat v tomhle kupé napořád. S tou myšlenkou usínám.

***

Ráno mě Effie budí s tím, že je dnes zpěvavý "úžadný, velký, velkolepý den,". S povzdechem vstávám a jdu na snídani. Několik avoxů tam stojí a na mou otázku, jestli si mohuh něco dát souhlasně přikyvují. Naberu si tedy nějaké jídlo, aniž bych se díval, jaké a dávám se do jídla. O chvilu později přichází Haymitch, nabere si trochu jídla a sedá  si naproti mě. Snažím se z něj vytáhnout co nejvíce o strategii nebo možnostem přežití, ale odpovídá buď vyhýbavě nebo se mi snaží naznačit, že brzy umřu. COž je taky dost dobře možné, pokud z toho starého opilce něco nevytřískám.
O půl hodiny později se k nám bezeslova připojuje Katniss a stejně jako já se z Haymitche snaží něco vytřískat.
Já se ovšem neodvážím zajít tak daleko, jako ona. Přestože se vzmohu na nějakou pádnou odpověď, ona zabodává před Haymitchovi prsty nůž, když se snaží dosáhnout na sklenici džeemu před sebou. To ho vytrhává z letargie, pobídne nás, abychom vstali a obhlíží nás jako zvířata na trhu. "Jde to. Možná z vás přeci jen dokáže něco vytřískat. Až se dostanete do rukou vyzážistům, ničemu se nebraňte." Katniss nejspíš chce odporovat, ale Haymitch ji předbíhá, "Nebraňte se. Je to jasné?" přikyvujeme. Co se na to dá říct.

Pak nás ale obklopí tma. Ve vlaku sice stále svítí světlo, ale vjely jsme do jednoho z mnoha tunelů vedoucích do Kapitolu. Udělám několik kroků směrem k oknu, kde občas vysvitne světlo, ale nic víc vidět není. Až po pár minutách ticha se před námi zjeví Kapitoll. Z kamer jsme mohli tušit o tom, jak je rozhlehlý a nádherný, přesto ale veškerou nádheru nezachytili. Náhle dorážíme na nádraží. Před námi jsou Kapitolané, kteří nám mávají a vykřikují vítací hlášky typu "Vítejte!" Neváhám ani chvilku a začínám jim mávat a usmívat se na něj. Otáčím se na Katniss. "Pojď," ale ona nejde. Dívá se na mě pohledem plným opovržení.

_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°

Děkuji vám za přečtení této kapitoly, doufám, že se vám to líbí :) Nebojte se komentovat, voteovat nebo jakkoliv jinak podpořit tuhle povídku, budu moc ráda :) Omluvte, prosím, drobné chybky a dlouhé čekání, neměla jsme moc náladu ani čas psát. ^^"

May the odds in our favor!