Different angle [THG FF - zastaveno]

Kapitola XVII. - Poradit si sám

Takže se mi konečně vrátil tablet z opravny. Co to znamená? Častější kapitoly, můžete se těšit!

Probouzím se časně ráno. Zvedám hlavu a poplašeně se rozhlížím kolem sebe. Bolí mě celé tělo a jsem prochladlý od ledového kamene pode mnou. V hlavě mám zmatek, nevím, co se děje a kde to jsem. Snažím se určit příčinnu mého probuzení. Několik minut před mým probuzením jsem již nemusle mít tak tvrý spánek. Skutečně se mi vybavuje to, co mě probudilo. Výstřel z děla. Takže je o dalšího splátce míň. Kdo jako další zemřel? Splátkyně z pátého kraje? Některý z profíků?
Katniss?
Ne. Teď na ní nemohu myslet. Musím se předně postarat o sebe a až potom myslet na ostatní. Jak jsem sem dostal? Co se stalo? A co se stalo mě?
Včerejší den se mi nakonec postupně skládá dohromady jako dílky skládačky.

Musel jsem sem doběhnout při úprku pod vlivem sršáního jedu. Ano, jistě, přesně takhle to bylo. Prohlížím si zkrvavené ruce a snažím se přijít na to, kde jsem se tak zašpinil. Možná od té krvavé řeky kousek ode mne. Otáčím hlavu a nechápavě pozoruji poměrně čistou vodu potoka. Dobrá, tahle teorie padá.
Vtom se mi prudce připomíná bolest v levém stehně. Zatínám zuby a opatrně se snažím sundat z rány přilepený provizorní obvaz. Ani se nehne v případě, že si nechci způsobit další bolest. Omývám si tedy v řece ruce od krve a potom postupně za pomoci velkého množství vody odchlypuji z rány kus rukávu.
Po pár minutách klidné a usilovné práce se konečně mohu podívat na ránu. Od přírody jsem optimista. Jenže na mé situaci v tuto chvíli nevidím nic růžově. Krev se sice srazila, rána se ale nijak nezatáhla a látka nohavice se mi napíná, obzvlášť v místech kolem zranění. Musí tam být otok. Vnitřně se obrňuji hradbou a opatrně nožem a vodou odděluji přilepené okraje roztržené nohavice od okrajů zranění. Poté si rozepínám opasek a po jednotlivých centimetrech i stahuji kalhoty natolik, abych spatřil ošklivou ránu. Kolem se začíná rozlévat kovová vůně krve, ze které se mi dělá zle. Kypí ve mě žluč, když si vzpomeneu, proč musím tohle prožívat. Kvůli pobavení kapitolanů, zrůd.

Okolí rány přes noc nabylo temně červenou barvu. To není dobré, to rozhodně není dobré. Snažím se dýchat klidně a rozvážně. Kamery nyní určitě snímají tvář. Když se opatrně dotýkám špičkami prstů okolí rány, ucukávám, jako kdybych se spálil. Ani se nemusím poškozené tkáně pořádně dotknout a i tak zjistím, že přímo sálá horkem. Když se skláním k ráně blíž, cítím zápach hnisu. To nemůže znamenat nic dobrého. To ví každý školák. Snažím se překonat nepříjemný zápach a bedlivěji prozkoumávám ránu. Od rány se mi začínají šířit sotva rozeznatelné rudé vlásečnice. Doufal jsem, že půjde o zranění, které dokážu vyléčit vodou, dobrou péčí a časem. To bohužel u infekce, potažmo otravy krve nepostačí. Nikde v aréně bych nenašel tak silné léky, aby průběh otravy zpomalil, natož ji rovnou zastavil.
Musím se postavit realitě čelem. Jsem těžce zraněný, zesláblý, bez pomoci se pohybovat a s největší pravděpodobností mám otravu krve.

Obracím se k nebi v naději, že se ke mě snáší stříbrný padáček s potřebnými analgetiky. Jsem ale rád, že nic nevidím. To Katniss potřebuje sponzorské dary. Ne já.
„Správně, Haymitchi," vydechuji nahlas. Musím zachovat dojem o naší dosavadní romaci. V Kpaitolu jsou tak beznadějní tupci, že to spolknou i s navijákem. Stačí se snažit.
Teď se musím soustředit! Jenže jako kdybych s tím měl problém. Cítím se malátně, lehce jako pápěří, slabě jako myš. Olizuji si rozpraskané, suché rty. Na chvíli zavírám oči, abych se uklidnil. Když je opět otvírám, dokážu myslet jasněji a cítím se lépe. Možná je to iluze, možná ne. Nevím.
Nemohu tady tak ležet a doufat, že mě nikdo nenajde. Jsem u nejspíš nejfrekrektovanějšího toku v sréně. Tůně jsou snadné na objevení a jezero na planině mají v rukou profíci. Pro zbývající splátce tedy zbývající splátce - Treshe, splátkyni z pátého kraje, Katniss, Rue a chlapce z desátého kraje - připadá v úvahu pouze potok. To je pro mne ale špatná zpráva. Netuším, kolik set metrů či kilometrů potok měří. Nehodlám ale nic riskovat, ne do té doby, dokud nezůstanu s Katniss jako poslední splátce. Do té doby hodlám zůstat naživu. Zdá se ale, že pravděpodobnost mého přežití klesá každým dnem. První den jsem byl zdravý, silný a připravený Katniss zachránot. Druhý den jsem šel spát s popáleným hrudníkem a výsledek toho dalšího, posledního? Probodnutá noha a žihadla od sršáňů.
V duchu přemýšlím o všech svých možnostech. Nemám možnost se přesunout, rozhodně ne s tou nohou. Nikomu se neubráním, ne v tomhle stavu. Nezbývá nic, než popřemýšlet o defenzivnějším plánu. Lehám si na záda a mžourám proti prudkému světlu. Otáčím hlavou a pozoruji zkracující se stíny.