Together? CZ

Chapter 11

Pane bože. Zaskučela jsem si v duchu a pomalu otevírala své rozespalé oči. Sedla jsem si ma postel, podívala se kolem na všechny ještě spící holky z mého oddílu, protočila oči a mrskla sebou zpátky do nepohodlné ale přitom tak teploučké postele, přesněji do peřin. Achjo. Poslední den a zítra už jedeme domů. Spoustu lidí už v životě neuvidím. Bože, to zase bude makačka na city. Mlela jsem si stále své chytré kecy, které vlastně už zažívám... Emm,... Pátým rokem? To snad ani není možný. No, jestli vážně jedu nazpátek s rodičema kámošky, tak bych se s těma krokodýlýma slzičkama měla krotit a spustit je až doma. Ostatně jako každej rok. Rozhlídla jsem se po stále spící chatce a pohledem jsem zůstala na Lence.

"Holky?" poslední písmeno jsem značně protáhla. Proč se ksakru vlastně ptám? Vždyť je ještě vzbudím.

"Hmgrm..." ozval se prapodivný zvuk z jejich úst. I přes to měli stále oči zavřené a pusy našpulené do prapodivného duck facu.

"Dneska si to musíme užít." očka se mi rozzářila, jako kdyby poprvé viděla... to je jedno! Cokoliv, "Uděláme nějakou extra večerní chatkovou jízdu." zajásala jsem nad svým geniálním nápadem.

"Hmm..." takový ten zvuk, jakože nikoho prostě nezajímáte. I přes to jsem byla stále vysmátá a s těma svýma rozzářenýma očičkama. Protáhla jsem se. Posadila se na kraj postele s uchvatně roztomilým zívnutím a projela jsem si rukou své dlouhé oříškově hnědé vlasy přesně tak, jak to dělají v každém druhém romantickém filmu. Dobře, dobře. V každém romantickém filmu. Usmála jsem se znovu, s nechutí ale se stále tím stejným úsměvem jsem vstala. Oblékla jsem si černé legíny a černé Adidas triko a konečně se namalovala. Musela jsem vypadat aspoň trochu k světu, ne? Každý den tak nějak řasenka po celým ksichtě, neučesaná a pomalu ještě s nerozlepenýma očima. No, upřímně... Nebylo to to pravé ořechové.

Když jsem usoudila, že takhle by to se všema pořádně zavřenýma očima šlo, vzbudily se i ostatní holky, které po mě koukaly a divily se, že už jsem připravená. Prostě jsem prvotřídní a světem prosululý spáč. Nad tímhle tvrzením jsem se musela znovu pousmát. Hodila jsem se zpátky na postel a zadívala se na matraci hořejší postele. Není nad to představovat si všechny ty krásné momenty, které chcete zažít. A s touto myšlenkou jsem znovu zavřela své, teď už nově namalované, oči a vydala se do své pohádkové říše snů.

______________________________

Ano, ano. Super krátké, ale když se nad tím tak zamyslím. Zatím (zatím) jenom 11 kapitola a takové to předhlavní už končí.(myslím tady ten camp ) Navíc číslovka '11' se mi nelíbí. - prvočíslo, a proto si tu luxusní kapitolku necháme až na 12 :)  takže z toho vyplývá, že se máte na co těšit
Jinak jsem na sebe hrdá, že jsem neskončila a že to teď trochu odsípá. Nevím, jak to budu stíhat pak.. Vysvědčení, přijímačky a tyhlety voloviny.. No nic. Užijte si konec roku a jestli můžu poprosit, tak koment thanx, your Alča with love xx