Together? CZ

Chapter 9

Po obědě se u nás zastavili znova kluci. Jako pokaždé. Tentokráte i Honza. Seděli jsme spolu na posteli a on si mi lehl do klína tak, aby dobře viděl na moji tvář. Hladila jsem ho po tváři. Nechápu to. Jaktože se ráno se mnou skoro nebaví aodpoledne je to jako nekončící sen. Skoro by se to dalo nazvat jako odpolední chození, ale co se odehrává ráno. Nechápu to. No tak to pochop, Alice. Letní láska neláska. Nic nebude, to ti je snad jasné. Zakroutila jsem nad svým mozkem a zaroveň se zbavit těchto myšlenek. "Děje se něco?" vykulil na mne oči, ale zároveň se za mě krásně zaleskly od slunce. Na čele se mu udělala malá vráska, která ho dělala ještě roztomilejším.

"Ne, ne." oplatila jsem mu ten úsměv, "dobře." vykouzil ještě překrásnější než kdykoliv jindy. Natáhl ke mně ruku a pohladil palcem líce. Schyloval k další větě, ale náš vedoucí ho donutil ji nevyslovit. "Tak už jděte kluci, jo?" začal svůj proslov nejvíce otráveným hlasem Kuba, "holky, zavolejte všechny kluky, ať jdou na vaši chatku. Půjdeme zase vymýšlet. Včera vám to moc nešlo a nic jsme neudělali. Ty nápady se mi nelíbí..." všichni přítomní jsme zacmrchtali a dále poslouchali, "takže pro ně skočte, jo?" holky zabručely a šly pro ně. Zůstali jsme sami. Zvedl se a chvíli na mě koukal těma jeho velkýma modrýma očima. V tom ale začali chodit kluci a on si sedl nahoru nademě a čekal na ostatní.

"Elis? Nechceš mě poškrabat?" zeptal se mě Ondra, "Hmm... no jo." řekla jsem unuděně. Zrovna dneska jsem na tohle náladu vážně neměla. Šli jsme na druhou stranu chatky a ostatní na nás koukali. Pane bože. Řekla jsem si v duchu s protočenýma očima.

...

Všichni už odešli na své chatky, ale já tam ještě na truc zůstala s klukama. Honza odešel už na svou chatku. Upřímně... bylo mi to líto.

"Chce někdo pusu na dobrou noc?" zeptala jsem se alespoň na tuto otázku. Nechtěla jsem tam už být. Bylo mi smutno, znuděná a zároveň naštvaná. Přihlásil se Martin a já k němu s úsměvem přistoupila a dala pusu na tvář. Je tu jako můj nejlepší kamarád. Pobízelo mne ještě dalších pár kluků, ale vážně se omlouvám. Nechci.

"Dobrou." darovala jsem všem úsměv a zamávala. Lákalo mě pozorovat jejich reakce za dveřmi, ale nejsem hnusná a radši jsem to nechala ukryto mezi nimi a odešla jako tělo bez duše ke své chatce. Rozplácla jsem se na postel a usnula.

_____________

Hah. Ještě kratší. Ale další díl vám kdyžtak prodloužím ;) Jinak prosím o komentáře, vážně prosím :D Vůbec nevím, jak na tom jsem. Mám hrstku čtenářů (2.. 3? :D možná :D) a sem tam nějaké to vote, ale o slovní hodnocení bych vás chtěla poprosit : A jak jsme na tom s dějem? Už se to blíží a á doufám, že už se stane to, co mám promyšlené. Snad se teda líbilo :))