Together? CZ

Chapter 12

"... a protože každej chce něco jinýho, máte na výběr. Buď půjdete na diskotéku," podíval se na nás hlavní vedoucí vyzívavým pohledem a stále mluvil pomale, "a nebo prostě půjdete k táboráku. Ale nikdo z vás nejde do chatky, to si pohlídáme." zahleděl se na své zelené gumové boty, které ladili jak s oblečením, tak i s lesem. Pravý lesák, "A teď děte!" měl trošku hlas, kterým nás chtěl vyhodit. Možná jen neměl náladu. Šla jsem za Em o radu, kam půjde ona a kam mám jít i já.

"Hele, Elis, já to vidím tak, že budu na férovku přebíhat. Jednou tam a pak zase tam." řekla mi s klidem.

"Hej já asi taky, protože fakt jako nevím kam..."

"A kam jde Honza?" tázala se mě Em s tím, že by mi chtěla pomoci s ním a pořádně si dnešní, bohužel, poslední večer užít.

"To právě nevím..." malinko jsem zaskřehotala v hlase, "Hele, tak jdi za ním a prostě se ho zeptej." na tuto větu jsem jenom odpověděla zakýváním hlavy. Podívala jsem se okolo sebe, znovu na ni a poté směr jeho chatky. Stál tam. Sebrala jsem všechnu odvahu naposledy jsem okem zahlédla svého anděla strážného s andělským úsměvem a dala mým nohám povel k chození.

"A-Ahoj." nějak jsem ze sebe vykoktala pozdrav a pokusila se usmát. Odpověděl mi též pozdravem a čekal, co ze mě vyleze, "No, víš. Chtěla jsem se zeptat, kam půjdeš...?" nakonec jsem se zeptala, "Jdu normálně k ohni." věnoval mi úsměv, ale odběhl, protože ho volali ostatní kluci, aby jim pomohl. Jenom jsem si povzdychla a šla ke své chatce se převlíknout.

"Takže? Jdete spolu?" tázala se mě hned Em, "Ne, já to jdu asi střídat." odkašlala jsem si, "Jdu s tebou." usmála jsem se na ni, trošku se nad mou odpovědí zamračila.

...

Bohužel. Snad všichni byli u ohně. Seděla jsem s hnuseným obličejem. Tancovat se mi na ty popové voloviny nechtělo. Nemohla jsem se ztratit v davu. Nic. Prohodila jsem ve tmě oči, zvedla svůj líný od sezení namožený zadek a došla k ohni, avšak Honzu jsem nemohla za boha najít. Došla jsem tedy na chatku a převlíkla se do krátkého černého trička s potiskem Adio a vydala se znovu k ohni. Porozhlídla se znovu po lidech, jestli nenajdu blonďáčka. Nic. Našla jsem alespoň jedno volné místo na lavičce. Dala pokyn mým nohám a došla k onomu místu. 

Zadívala jsem se do ohně a přemýšlela o tomto táboře, o svém životě a přitom mi do toho hrály písničky, které hrál jeden z účastníků tohoto campu na akordeon.

"Ahoj, nějaká smutná..." přerušil mě v myšlenkách Honza a nádherně se na mě usmál, "Ahoj. Nene," zasmála jsem se při pohledu na něj. Bylo od něho pěkný, když se zajímal.

"Pojď se mnou." na rtech se mu vytvořil překrásný úsměv, vzal mne za ruku a táhnul k jeho židli. Podíval se na mě ďábelským pohledem, vzal si mě na klín a obtočil své ruce kolem mého pasu.

"Nevadí?" tázal se mě, zajel svou hlavou do mých dlouhých oříškově hnědých vlasů a dal mi do nich pusu. Jen jsem zakývala hlavou v nesouhlas a celý můj úsměv se protáhl.

Jen tak po oku jsem se koukla na všechny ty lidi kolem ohně a chtěla najít Em. Můj pohled se ale zastavil na jedné holce. Ano, já vím. Jsem škodolibá. Jsem hnusná, ale musela jsem se zasmát. Má největší nepřítelkyně na mě civěla a házela ten nejhnusnější a nejjedovatěší výraz. Byla jsem nejšťastnější. Naštvala jsem svojí dlouholetou odpůrkyni a vedle sebe jsem měla nejlepšího človíčka na celým světě...

"Není ti zima?" kdybych jedla, pila nebo něco takového, určitě by mi po vyslovení této otázky zaskočilo. Jen jsem zakývala hlavou a on mi podal jeho mikinu. Bože. Dokonale voněla.

Celou dobu jsme tam tak zamilovaně seděli, drželi se a naposled užívali této situace, kdy můžeme být s tou milovanou osobou. Jenomže to by nebyla realita, kdyby se neobjevil někdo jako hlavní vedoucí a nevykázal nás na své chatky. Všichni sborově zamrmlali. Chvíli jsem tam seděla s Honzou jako skamenělá a pak zabořila hlavu do jeho ramene se zamrmlání tipu, že nikam nechci.

Stáli jsme uprostřed rezervace v medvědím objetí, kdežto najednou, kde se vzal, tu se vzal nějaký vedoucí a rozháněl nás. Bylo to hnusný, ale naštěstí se slova ujal Honza: "Já jdu jenom Elis vyprovodit." a s přesvědčením se na něj usmál. Naštěstí to zabralo a on odešel. Samozřejmě nezapomněl průpovídku tipu, ať si pohnem. Honza mě vzal za pas a pomalou chůzí se dobelhali k mé chatce.

"Tu mikinu mi klidně vrať až zítra." rozzáříly se mi oči. Jednodduše... On je dokonalej! Potom mě vtáhl do svého objetí a popřál dobrou noc.

________________________________
Tak.. Tady to asi ukončím ne? ti, kteří se už zaradovali, že tohle cosi už skončí, tak se omlouvám.. Nekončí ještě tu máme večer, co se bude dít na chatkách, ráno, zbytek prázdnin a celkově, co se změní, když tyhle hrdličky budou od sebe jinak děkuju všem, co zatím tuhle story čtou a prosím názor jinak jsme překročili hranici 500 tak tohle nechápu myslela jsem, že až s tímhle skončím, tak budu mít nanejvíš 100 děkuju