Together? CZ

Chapter 1

Procházím starými prašnými ulicemi našeho malebného městečka. Ulicemi vedoucími k mému domovu. Ehm... vážně tomu říkám 'k domovu'? Spíš něco čemu by se mělo říkat domov, ale je to spíše.. ústav? Moje přespávací stanice? Jo. Asi tak bych to popsala. Naprosto výstižné. Bravo, Alice. Dostáváš sama od sebe pochvalu.

Sluchátka v uších, kvůli kterých se už vcelku dlouhou dobu držím na nohách a hlavně při životě a snažím se být stále to malé optimistické děvčátko, i když je to vážně někdy těžké. Hodně těžké. Ve sluchátkách svou oblíbenou skupinu, říkajíc si už poměrně delší dobu Green Day. To oni mě drží poslední roky při životě. Za což jsem jim velice, ale opravdu velice vděčná.

Otevřu železnou bránku od toho domu, zahrabu v kapse od snad už sto let staré bundy a modlím se, aby nikdo nebyl doma a já mohla zasednout za starý rodinný počítač, u kterého bych se pořádně najedla a napsala nějaký ten článek na můj blog, na který už také delší dobu zkouším psát smysluplné články. Aspoň se o to pokouším. Vytahávám klíče. Odemykám. A sakra. Proběhne mi hlavou. Mám sucho v krku. Upřeně se dívám před sebe. Na tu osobu stojící předemnou a na tváři nicneříkající pohled. Před svou mámu.. Sklopím oči na zem, zavřu opatrně dveře, zezuju se, obejdu ji velkým obloukem a chystám se jít co nejrychleji do svého pokoje.

"Kam jdeš." zastaví mě matka v pochodu a za větou je spíše tečka.

"Do pokoje." odpovím dosti neutrálně a jednoznačně.

"Kde jsi byla?" znovu a ta samá otázka. Nebo-li věta. Každý den. Stále dokola. Taky by to mohli zformulovat do jiné snad i lepší věty.

"Normálka ve škole... děje se snad něco?" vezmu si buchtu a jdu nahoru.

"Prej jestli se něco děje?" zasměje se sarkasticky, ale smích ji brzo přejde, "Copak nevíš, co se dělo ve škole? Co to mělo znamenat?" zvedne hlas natolik, že upoutá pozornost zbytek této rodiny na náš velice zajímavě inteligentní rozhovor. Stejně je to jenom pořád dokola a stále odposlouchávají. Vážně bych už měla ujistit svojí mysl v tom, že chtějí, aby mi matka něco udělala, nebo alespoň seřvala.

"A co?" zeptám se otráveně, jako kdybych žádnou trojku dneska nedostala. 

"Ta trojka?" řekne už o dost klidněji. Pracuje jako učitelka. Většina jejich kamarádek jsou tedy učitelky. Pracuje na zdejší základce, takže ví každou volovinu, kterou udělám. Ano, na základce, kde studuji i já.

"Tohle mě zrovna nejde..." odpovím jí "smutně". 

"Prosimtě, nauč se to, jo? Nedělej těm učitelkám vola. Všichni ví, jak jsi nadaná, ale ty to vždycky tak domotáš." Naštěstí je náš rozhovor vedený v klidu a já se po vcelku krátké době mohu odebrat do svého útočiště, svalit se na měkoučkou postel, zachumlat se do prachové peřiny a jen tak přemýšlet. 

No sakra. Kručí mi v břiše, což mě rozhodí z myšlenek a jsem donucena sama sebou zvednout se a dojít do kuchyně, vzít si něco k snědku. Ve škole vaří totiž strašně.

Vlastně nechápu, jak někdo může stát u ledničky hodiny a hodiny s tím, že si nemůže vybrat něco k jídlu. Jsem poměrně vybíravá a tímpádem nezbývá nic jiného, než si jednoduše vzít suchý rohlík.

"Chceš?" zeptá se mě po chvíli bratr. Ouu... no to ne. Koukám na něj, jak kdyby spadl z Marsu. Vážně mě chce pustit na počítač? "Echrm..." Odkašlu si, "Jasně, děkuju." usměju se na něj. Tohle jsem vážně netušila. Poprvé taková reakce.

"Buď si tam, jak dlouho chceš."

"Okok" odpovídám už za pochodu do chodby, kde si beru sluchátka a vracím se do obýváku, kde zasedám za poměrně drahocennou věc v této domácnosti, říkajíc si počítač. Zastrkuju sluchátka. Najedu na velmi chytrou aplikaci či stránku Youtube a pouštím Green Day. Hned lepší nálada.

Blumn. Upozorňuje mě stránka Facebook na přijatou zprávu. Rozkliknu ji. Cože? On se ozval? Proletí mi hlavou. Nestačím se divim všem těm dnešním příhodám. Je to starý kámoš z mysliveckého tábora. Mirek. Poměrně to mezi námi kdysi jiskřilo.. Kdysi. Teď už jenom vážně kamarádi. Vcelku mě tato zpráva zaskočí. On mi vážně napsal.! Bože, také roztomilé. Dneska je opravdu den plný překvapení.

"Ahoj, jak je?" No ano. Klasická otázka. Co by mi měl vlastně jiného psát? Jsem to ale pako.

"Jéé, ahoj :)) Vcelku to de :) Co ty?" Pokračujeme v normálním rozhovoru na veřejné stránce, facebooku.

"Super :D Jedeš ale na tábor, že?" Ehmm.. co mu odpovědět? Poslední dobou spíš přemýšlím, že ne.

"No netušim. Přemýšlela jsem, že asi už nepojedu, po tom všem. Ty?" Proč mu říkám pravdu? Ale no tak, Alice! Prolítávají mi stále dokola hlavou myšlenky..

"Počkej, jak po tom všem? Jo jedu" Achjo. Jsem vážně kráva. Koho tohle zajímá?

"To je jedno." Odhlašuji se z facebooku. Božee. Debil, že mu to říkám. Nejjednodušší se odhlásit z facebooku a nic neřešit. Celá já.

Balím své věci poměrně pozdě, beru cello a jdu po schodech přímo do chladné chodby. Obouvám si své tenisky, podívám se na sebe do zrcadla, rozloučím se s našima a odcupitám si to s věcmi ven. Bohužel mám ještě hodinu violoncella, a tak si to zase nazpátek jdu po starých uličkách do školy.

Udýcháná se dopotácím do školy, kde už mě vřele vítá má kamarádka. Též hraje na cello. Kdysi jsme bývali nejlepší kamarádky, ale v poslední době se obrací na ty pipinky v její třídě. Lidi se prostě mění. Už je to tak. A taková zrůda jako jsem já, nazývající se člověk, nemůže mít přece takovou holku za kamarádku.No, to dá přeci rozum ne?

____________________________________________________________________________

Ehmm.. :D Tak jo lidi. Neukamenujte mě za tohle :D Neumím psát, ale prostě mě napadlo tohle téma. No :D Napadlo.. spíš tento příběh budu psát já a můj život ;) 

Žádný horor, žádný psycho, komedie, ani vřelý románek. (okok, románek to bude :DD) Ze začátku, jak jste si mohli všimnout vcelku pochmurný děj, ale poté se to bude dostávat do toho, kdy se hlavní postava budu cítit znovu v bezpečí, přestane dělat voloviny a začne být zamilovaná, poté zadaná, ale to předbíhám :D Já sama doufám, že bude aspoň někdo, kdo si to bude číst a já budu mít na toto čas, protože se s hl. postavou ztotožňuju a ani já, ani ona nemá skoro vůbec čas :D (nejmenuju se Alice :D vážně ne :D to je zkomolenina jenom mého jména :D a "Elis" mi říká jenom jedna kámoška ;) takže Alice nejsem ;))

Děkuju všem, za reads, popřípadě komentáře a votes (či co to je :DDD). Snad se bude líbit :)

Erin Clarson like Alca_xx